Ačkoliv bývají o období státního socialismu vedeny vášnivé polemiky jak v řadách odborné, tak laické veřejnosti, i přes značný časový odstup stále chybí jeho zpracování v historických syntézách. Teprve v posledních letech se začínají objevovat historické práce reflektující v podobě uceleného výzkumu dějiny Komunistické strany Československa. V rozsáhlé ediční řadě, iniciované na počátku nultých let ředitelem nakladatelství Paseka Ladislavem Horáčkem, tak v současné době vychází syntetické dílo, odkazující k poststalinskému období státně socialistické diktatury. V objemné publikaci Velké dějiny zemí Koruny české XVIII (1956–1967) historik Jiří Suk zároveň reflektuje nejnovější výzkum této éry na poli soudobé historiografie. I vzhledem k jeho profesnímu zaměření leží v centru pozornosti otázky spojené s fungováním státního plánování, sociální politiky a kolektivizace, proměnami studentského života či rozporuplného postavení náboženské víry. Autor se zeširoka věnuje i kulturním proměnám československé společnosti po pádu Stalinova kultu. Jiné problémy však zůstaly poněkud stranou.

Ochabnutí ideálů

Jakkoliv se Suk ve své rozsáhlé syntéze zabývá řadou témat, lze v jeho pojetí poststalinismu najít společný leitmotiv. Opuštění stalinského kultu pro něj neznamená jen ukončení nejtvrdší fáze politických represí, nýbrž také odklon od principů kolektivismu, který byl význačnou ideou budování socialismu. Reflexi onoho „změšťáčtění“ socialistického člověka…