Poslouchat desku The Greatest Heads baskické skupiny Al Karpenter je jako žít ve starém domě a nechat se roky hypnotizovat rytmem kapajícího kohoutku. Jednou uprostřed noci definitivně strhnete závit a voda vás zaplaví dřív, než stihnete vyplivnout zubní pastu. Možná se vám francouzákem z IKEA podaří proud trochu zkrotit, ale voda nepřestává téct, a tak nezbývá než se s práškem na spaní v těle a slábnoucími senzomotorickými schopnostmi vydat do sklepa hledat hlavní uzávěr. Album zprvu klame tělem: „We are all carpenters of life / We are all carpenters of sound / We are all carpenters of love / but we are not good at it,“ opakuje zpěvák Álvaro Matilla pořád dokola v úvodní precizně vygradované a postprodukčně vycizelované skladbě, která se nachází přesně na půl cesty mezi přísně organizovanou písničkou a nezřízenou zvukovou extází. Ale vzápětí jako bychom sestoupili do podzemí, kde už nic není tak jasné: písňová kompozice je nenávratně kontaminována experimentálními postupy či divokou plunderfonií, takže si brzy začnete připadat jako ve snu nebo na tripu. Ústřední složkou „Největších hlav“ je přitom Matillův hlas. Těžko hovořit o zpěvu, spíše se jedná o halucinogenní vypravěčství vyvolávající permanentní napětí, které nikam neústí. Nejde tu ani tak o význam slov (je vcelku jedno, zda se používá angličtina, španělština nebo baskičtina), jako spíš o zvukový charakter řeči. Tedy až do chvíle, kdy se do vás zabodne nečekaně přímé a aktuální sdělení: „Stop killing children! / Stop killing children! / Stop the genocide!“

Al Karpenter: The Greatest Heads. LP, Hegoa Records / Night School 2025