close search

Dějiny nás nespasí

Výstava Dějiny nás nespasí se věnuje tématu přepisování historie z pohledu současných ideologií a emocí. Tohoto „zločinu“ se dopouštíme vlastně všichni – ať už si minulost přibarvujeme, anebo ji naopak vykreslujeme v temných barvách. Proto existují propracované metodologické přístupy, které dbají na to, aby si historici a historičky byli vědomi své situované ideologičnosti. Výstavní projekt kurátorky Evy Skopalové však tyto otázky jaksi obchází a vyprávění o minulosti vnímá především jako vrstvení, díky kterému vzniká konfliktní tření jednotlivých perspektiv a interpretací. Východiskem by podle kurátorky měl být „kritický pohled, který zbytečně nepřidává filtr realitě, ale vyrovnává se s její syrovostí“. S touto ambicí pak přistupuje ke sporu o charakter dějin československého státního socialismu, který se ovšem v české historiografii vede již skoro dvě desítky let. Tento konflikt se daří poutavě zachytit ve videoeseji Veřejný přítel historického masochismu od Matěje Pavlíka a Josefa Havránka a také v asambláži děl Alexeye Klyuykova (Fragment díla Jana Šebka, Stavba tábora z roku 1953) a Jána Mančušky (…a zase zpět). Chybí však ostřejší linka, která by se více zaměřila na to, proč k určitému převrstvování dochází a s jakým záměrem. Není například náhoda, že Petr Pudil předsedá dozorčí radě organizace Post Bellum a jeho firma BPD Partners věnuje na její činnost každoročně několik milionů korun. K přepisování dějin dochází zcela záměrně – což je podle mě ona syrová realita, které je třeba čelit.

Dějiny nás nespasí. Galerie Display, Praha, 10. 10. – 30. 11. 2025

Newsletter Ádvojky přímo do vaší schránky

odebírat newsletter A2 arrow straight blue icon
banner newsletter image

Příbuzné články

Najít svou páku

Kulturní odbory na Slovensku



Příliš fašismu všude

Nová výstava v HKW v Berlíně spoléhá především na emoce oběti


Ztratit se ve vlastním odrazu

Jak vypadá postironická kritika současného umění