Projekt EPCOT, někdy označovaný též jako „Disneyho floridský projekt“, je v biogra­fiích Walta Disneyho hodnocen ambivalentně. Je­­ho posuzování se nutně odvíjí od toho, jak kriticky, či naopak obdivně chceme Disneyho posuzovat. Na jedné straně můžeme EPCOT chápat jako utopickou vizi města budoucnosti, jež je v určitých ohledech dodnes radikální. Na straně druhé na projekt můžeme pohlížet jako na ultimátní kapitalistickou dystopii, která umožňuje majitelům firem stát se absolutními vládci zcela kontrolujícími životy svých zaměstnanců. V tomto ohledu projekt dokonale odráží paradoxy spojené s osobností samotného Disneyho – modelového kapitalistického tvůrce, u kterého se obdivuhodná kreativita vždycky prolínala s mimořádným smyslem pro komodifikaci vlastní tvorby.

Kolo od vozu

Disneylandy jsou možná ještě příznačnější součástí Disneyho dědictví než filmy z jeho studia. Síť zábavních parků je designovaná tak, abychom v nich měli pocit, že jsme vstoupili do říše snů. Taková iluze je ale možná jen za cenu extrémně drahého vstupného a komplikovaného přístupu k jednotlivým atrakcím, za které je nutné si buď připlácet, anebo na ně stát dlouhé fronty. Je to dokonalé ztělesnění poučky, že vaše sny se vám mohou splnit, ale je třeba za ně buď zaplatit, nebo si je odpracovat – v tomto případě několika hodinami čekání, až na vás přijde řada. EPCOT, který ostatně vznikl jako extenze Disneylandu, nicméně dovádí tento princip ještě mnohem dál.

S projektem Disney přišel na sklonku života a veřejnosti jej představil v polovině šedesátých let. Návrh byl spojený s nákupem rozsáhlých pozemků na Floridě, kde měl vyrůst nejen nový Disneyland, ale také gigantická infrastruktura, zahrnující vlastní letiště, vědeckovýzkumné centrum a především kompletní město s obytnými zónami, školami, obchody, hotely, administrativními budovami a dalšími náležitostmi autonomní urbánní oblasti. EPCOT neboli „Experimental Prototype Community of Tomorrow“ (Experimentální prototyp komunity zítřka) měl zároveň řešit všemožné dobové problémy amerických měst a sloužit jim jako futuristický vzor. Hlavním tvůrcem „prototypu“ byl sám Disney, ačkoli neměl žádné praktické zkušenosti s urbanismem a územním plánováním, s výjimkou tehdy jediného existujícího Disneylandu v Kalifornii.

Příznačně právě tento zábavní park Disneyho a jeho spolupracovníky inspiroval při projektování utopické komunity. Půdorys vycházel z principu „kola od vozu“ – okolo centra se soustředilo několik kruhových zón, z nichž každá měla svůj osobitý charakter. Uprostřed se měla tyčit obří budova luxusního hotelu, již by obklopoval pás obchodů, kancelářských budov a zábavních center. Další na řadě byly úřady a luxusní soukromé byty, na ně měla navazovat sféra zeleně (tedy parky, sportoviště a dětská hřiště) a dále se měla kruhová struktura paprsčitě dělit na jednotlivé obytné čtvrti. Zásadní složkou fungování města měl být promyšlený systém městské dopravy, zajišťovaný sítí jednokolejných drah, které se osvědčily i v Disneylandech.

Totální zaměstnanost

Rozvržení města mělo řešit několik zásadních problémů, s nimiž se tehdejší americké metropole potýkaly. V první řadě to byl stále výrazněji bující automobilismus. Ten měl být maximálně redukován jednak veřejnou dopravou, jednak víceúrovňovým řešením města, díky němuž měly být silnice pro auta odděleny od zón pro pěší. Plán počítal také s dalším dobovým fenoménem, totiž s odlivem střední třídy na předměstí, v jehož důsledku se obytné zóny v centrech stávaly oblastmi s vysokou mírou chudoby a kriminality. Disney řešil problém tak, že obyvatele své experimentální komunity rovnou ubytoval na periferiích a centrum zasvětil obchodu, kultuře a veřejnému životu.

Už v prvních letech svého vývoje se však jeho plán stal předmětem mnoha pochybností, a to i ze strany nejbližších spolupracovníků. I když necháme stranou extrémní finanční náročnost výstavby velkého města na zelené louce, zbývá řada námitek spojených s každodenním fungováním takového společenství. Nejpozoruhodnější z nich se týkaly základů celé utopie – konkrétně toho, že jde v zásadě o utopii jednoho člověka. EPCOT jistě vznikal z altruistických pohnutek a Disneymu nepochybně šlo o to, aby potenciálním rezidentům zajistil co nejvyšší kvalitu života. Zároveň to ale byl nepokrytě autokratický projekt – šlo o vizi jediného člověka, který by nutně musel do velké míry řídit chod celého města a zasahovat do životů i vlastnictví obyvatelstva. Už proto, že měly být průběžně implementovány nejnovější technologie usnadňující chod města i jednotlivých domácností. Ty by ale musely být zaváděny centrálně a direktivně.

Disney počítal se spoluprací s velkými americkými technologickými koncerny – šlo by tedy o jakousi korporátní vládu. Systém zároveň kalkuloval s tím, že by ve městě neexistovala nezaměstnanost. Všichni obyvatelé měli být umisťováni na pracovní pozice „podle svých schopností“. Idea totální zaměstnanosti by mohla zavánět praxí bývalého východního bloku, ale ve skutečnosti projektantům nejspíš sloužily za vzor uzavřené komunity budované kolem velkých výroben, kde veškeré obyvatelstvo tvořili zaměstnanci firmy a jejich rodiny. Ostatně Disney se už dříve pokusil takové prostředí vytvořit, když na konci třicátých let postavil nové animační studio v Burbanku, kde plánoval ubytovat své animátory, aby maximálně zvýšil efektivitu produkce.

Poslední umělecké dílo

Ještě pozoruhodnější než fúze kapitalismu a centrálně řízeného hospodářství je však na projektu EPCOT fakt, že mělo jít o kombinaci města a zábavního parku. Vzorem pro Disneyho projekt totiž nebyla ani tak reálná města, jako spíše prostory sloužící ke korzování mezi různými atrakcemi. Kromě kalifornského Disneylandu to byly především výstavní pavilony. Část výhrad vůči „floridskému projektu“ mířila také na tento aspekt. Disney evidentně chtěl, aby město budoucnosti podněcovalo k obdivu návštěvníků. Měli se sem sjíždět turisté a prohlížet si výtvor jeho génia. Což samozřejmě znamenalo drastické omezení soukromí obyvatelstva, z nějž se měli stát nejen pilní dělníci a pokusní králíci nových technologických a urbanistických objevů, ale také personál vystavující své domácnosti pohledům zvědavých návštěvníků. Jinými slovy, život v Disneyho utopii byste si rozhodně museli odpracovat.

Komunita zítřka ale nakonec zůstala jen v Disneyho fantazii a v desítkách nákresů a návrhů. Po jeho smrti v roce 1966 se od realizace projektu ustoupilo a na odkoupených pozemcích byl postaven druhý Disneyland. V roce 1982 pak Disneyho společnost dala název EPCOT novému zábavnímu parku zaměřenému na futuristické technologie a pojatému jako „permanentní světová výstava“. Z původního města budoucnosti už tu zbyla jen vágní idea, že Disney podporuje pokrok.

Coby myšlenkový experiment – nebo ještě spíš poslední Disneyho umělecké dílo – je ale projekt fascinující svou mnohoznačností. Celou koncepci skvěle shrnuje půlhodinový dokument EPCOT (1967), v němž svou vizi představuje diváctvu samotný Disney – a sice v roli, kterou postupem času začal nenávidět, ale k níž se znovu uchýlil, protože věděl, že bude na diváky fungovat: jako „hodný strýček Walt“, král imaginace a byznysu. Celoživotní obdivovatel Johna Forda se chtěl stát nejen mistrovským vypravěčem, ale také jedním z velkých amerických průmyslníků­-inovátorů. Dnes jeho dílo můžeme studovat jako ukázku skrytých motivů a nevědomých vlivů formujících upřímně míněné utopie.

Autor je filmový publicista.