Hlavní hrdinkou novely dánské spisovatelky Stine Pilgaard je novopečená matka, která následuje svého přítele do Vellingu v západním Jutsku, kde získal pracovní místo ve škole. Metry za vteřinu (Meter i sekundet, 2020) tak mimo jiné zachycují izolovanost matek na mateřské, odrážející se i v jazyce. „Kdysi jsem nechápala, proč rodiče bez ustání melou o dětech, ale došlo mi, že to není tím, že by byli šťastní, ale protože jsou v šoku.“

Protagonistka neustále přemýšlí nad komunikací, tematizuje své selhání a rozhovor vnímá jako náročnou disciplínu. Ve snaze zapadnout s přítelem nacvičují banální small talky, hledají témata k hovorům, ale jakmile si k povrchní konverzaci o počasí začnou dohledávat termíny, veškerá přirozenost je pryč. Samotný název novely odkazuje na rozmluvu o počasí s vychovatelkou v jeslích, který symbolizuje nekonfliktnost a bezobsažnost konvenčních hovorů: „Dvanáct metrů za vteřinu, řekne Bent, podle meteorologického ústavu. Život jde dál, podotkne Maj­-Britt, tak to prostě je.“

Nad dopisy čtenářů

Neschopnost nasadit v konverzaci adekvátní tón má podle všeho odkazovat na rozdíl mezi velkoměstem a venkovem. Ve společenských přešlapech a trapasech však nejde ani tak o protiklad Kodaně a Vellingu, jako spíš o komunikační dovednosti vůbec. Hrdinka opakovaně s lidmi mluví o sexu či menstruaci, čímž vyvolává trapné mlčení druhé…