Snažíte se zprostředkovat kulturu těm, kdo se k ní sami nedostanou. Kolika lidem jste už umožnili návštěvu nějaké akce a o jaké skupiny lidí jde?

Od loňského května proběhlo téměř dvě stě návštěv kulturních akcí a bylo vydáno kolem pěti set volných vstupů. Výraznou skupinu návštěvníků tvoří lidé na ulici, v substandardním bydlení nebo v sociálním bydlení, což jsou klienti azylových domů, služeb sociál­ní rehabilitace, nízkoprahových denních center nebo i terénních programů pro osoby bez domova. Dále jde například o klienty ambulantních služeb pro lidi s duševním onemocněním a ty, kteří se léčí ze závislosti. Díky zapojení věznic v Jiřicích a Drahonicích umožňujeme přístup ke kultuře také vězněným. Do budoucna bychom chtěli zpřístupnit kulturu i dalším cílovým skupinám, jako jsou mladí lidé opouštějící ústavní výchovu, lidé s mentálním znevýhodněním nebo osamělí senioři. Zkrátka všem, kdo mají ztížený přístup ke kultuře. Překonávání bariér v cestě za kulturou nicméně zasazujeme do kontextu sociální práce, a proto si klademe podmínku, aby lidé, kteří chtějí využít našich služeb, spolupracovali se sociální službou.

S jakým úspěchem získáváte partnerské kulturní instituce? Setkali jste se už s odmítnutím?

U menších kulturních institucí typu studiových divadel nebo klubových kin se dá očekávat o něco větší spřízněnost s naší misí kulturního „prahoborectví“. Zapojila se ale například i síť Aerokin. U větších institucí může domluva narazit na nedostatek vůle lidí ve vedoucích pozicích nebo i na formálně­-právní problémy. Jedna instituce po nás například požadovala, abychom ručili za všechny případné škody způsobené návštěvníky. Za to jednak nemůžeme přebírat zodpovědnost, jednak se tím vytvářejí návštěvníci druhé kategorie. Setkali jsme se i s argumentem, že příspěvkové organizace nemohou ze zákona poskytovat vstupy zadarmo, což ale není pravda. Mezi spolupracujícími institucemi je ostatně třeba Divadlo v Dlouhé.

Naprostou většinu zapojených institucí tvoří divadla a kina. Prague Philharmonia občas uvolní lístky na své koncerty v Rudolfinu, z galerií a muzeí jsou zatím zapojené pouze Kunsthalle Praha a Muzeum literatury – v této oblasti bychom ale určitě rádi svou působnost rozšířili. Studio ALTA uvolnilo pro klienty sociál­ních služeb vstupy na taneční lekce. Pole nezorané pro nás zatím představuje spolupráce s hudebními promotéry a kluby – trochu s tím váháme i z toho důvodu, že pro většinu našich cílových skupin se jedná o poměrně rizikové prostředí.

Váš program je unikátní v tom, že využívá průvodce z řad veřejnosti. Pokud se jím někdo chce stát, co pro to musí udělat?

Je to jednoduché – napíšete nám něco o sobě a o tom, proč se chcete zapojit, a pak už je potřeba jen absolvovat krátké zaškolení, v rámci něhož vám vysvětlíme, jak fungujeme, a poučíme vás o zásadách práce s lidmi se sociálním znevýhodněním a hranicích vaší zodpovědnosti v roli průvodce.

Jaké zkušenosti máte s vězni?

Z naší zkušenosti lidé ve výkonu trestu často a vášnivě čtou. A jako diváci nebo posluchači jsou velmi vnímaví.

Společnost si často neuvědomuje, že pobyt ve vězení a s ním spojená deprivace vedou spíše k další recidivě než k reintegraci vězněných do společnosti. Jedním ze vzácných pokusů o humanizaci vězeňství v Česku je Otevřená věznice v Jiřicích, kde mají vězni výrazně volnější režim, věnují se řadě volnočasových i pracovních aktivit a důraz je zde kladen na poradenství a posilování osobní zodpovědnosti. Tento přístup má výsledky – recidiva je zde jedenáctiprocentní oproti zhruba 70 procentům v konvenčních českých věznicích. Věříme, že přístup ke kultuře je jedním z nástrojů, které k tomu mohou přispívat.

Co si myslíte o stereotypu, podle nějž lidi bez domova nebo ve výkonu trestu kultura nezajímá, protože mají jiné starosti?

Máme za sebou tři roky „manuálního“ pilotování projektu a jedenáct měsíců je v provozu aplikace SKP, která umožnuje navyšovat počet návštěv a posouvat projekt k systémovému řešení. Představu o nezájmu o kulturu u zmíněných skupin zpochybňuje už samotné množství návštěv realizovaných s naší pomocí. Život na ulici nebo omezení na svobodě je obrovský zásah do vnitřní integrity člověka a má hluboké psychologické dopady. Apatie a uzavření do sebe jsou běžnou obrannou reakcí. Když se ale správným způsobem pracuje s podporou a aktivizací těchto lidí, často se ukáže, že socializace a účast na kulturním životě je univerzální lidskou potřebou.

Vaší aplikace si všimli na Ukrajině, kde by ji rádi spustili v poněkud jiném formátu. O co přesně jde?

Aplikaci SKP pro nás naprogramoval start­-up Contember a jedná se vlastně o rezervační systém, do něhož mají přístup zástupci kulturních institucí, pracovníci sociálních služeb a dobrovolnictvo. Kulturní instituce do něj zadávají vstupy na vybrané události, pracovníci sociálních služeb z nich pak se svými klienty vybírají a vstupy rezervují, případně mohou v aplikaci zaškrtnout, že je potřeba doprovod.

Na Ukrajině by vaše aplikace měla zprostředkovávat kulturní akce především invalidním válečným veteránům. Kdo se tam projektu ujal?

Jeden z členů našeho týmu pracuje zároveň jako asistent ukrajinské umělkyně Žanny Kadyrové [viz A2 č. 7/2024], která je aktivní také jako koordinátorka materiální pomoci obráncům a komunitní organizátorka. Její dílo Nástroj, varhany vytvořené ze spadlých ruských raket, které poprvé představila na 60. benátském bienále, je v současné době umístěno v hale lvovského nádraží. Ukrajinští i mezinárodní hudebníci tam hrají pro veřejnost, uprchlíky a také válečné veterány, z nichž velká část je soustředěna na tamních protetických a ortopedických klinikách. A právě v této souvislosti vznikl nápad vy­­užít naši aplikaci přímo na Ukrajině. Kulturní oddělení lvovské radnice v omezené míře volné vstupy na kulturu pro válečné veterány už poskytovalo, chyběl však systém, který by pomohl navýšit jejich počet a zapojit dobrovolnictvo. Ve Lvově tedy aplikaci bude provozovat přímo radnice. V Kyjevě ji zase využije legendární techno klub K41, který své prostory poskytuje jako kryt, komunitní a vzdělávací centrum i jako místo pro fundraising na obranu Ukrajiny.

Je šance, že se projekt Snížit kultuře práh rozšíří z Prahy do zbytku republiky?

Systém je plně replikovatelný a použitelný kdekoli v Česku i v zahraničí. Smysl nám dává vydat se cestou místních variant aplikace. V tuto chvíli jednáme s Plzeňským krajem a městem České Budějovice, které mají na rozdíl od nás tu výhodu, že nejspíš získají na správu systému, oslovování institucí a služeb a jejich koordinaci vyhrazené grantové prostředky.

Kolik členů váš spolek má? A je vůbec udržitelné činnost spolku rozšiřovat?

Jsme čtyři a nově navíc máme i fundraiserku, která nám pomáhá prostřednictvím crowdfundingové kampaně vybrat peníze na další programátorské práce a na spuštění SKP na Ukrajině. Kromě jednoho půlúvazku nepobíráme žádnou finanční odměnu. Provoz jsme schopni zajišťovat i díky lidem, kteří nám pomáhají za symbolické či nulové částky. Pochopitelně bychom ale byli mnohem dál, kdybychom se projektu mohli věnovat naplno.