Andrea Arnold dokáže s výjimečnou lehkostí zachytit filmovým médiem pocity spojené s dospíváním a střet dětského světa s tím dospělým. Britská filmařka vždy vycházela z osobních zážitků, jež posléze vsazuje do fikčních příběhů. Při přípravě svého minulého celovečerního snímku American Honey (2016) – živelné, a přitom intimní road movie po Americe – tak nejprve sama do zámoří na několik měsíců odjela cestovat. Nicméně její osobní zkušenosti se nejsilněji otiskují do sociál­ních dramat z rodné Anglie. V tomto ohledu má z čeho čerpat. Když se narodila, jejím rodičům bylo šestnáct a sedmnáct let, vyrůstala se třemi sourozenci. A právě novinka Ptáče, která měla premiéru loni v canneské hlavní soutěži, spolu se snímkem Fish Tank (2009) patří k jejím nejosobnějším titulům.

Dvanáctiletá protagonistka Bailey má za otce nezodpovědného, leč milujícího bohéma Buga, který působí spíš jako její starší bratr. Svérázný rodič se chystá oženit s přítelkyní, s níž se zná jen chvilku. Uzavřená Bailey si s ní nerozumí a ani se o to nesnaží. Bug se zatím poflakuje s přáteli a svatbu hodlá financovat bizarním způsobem: prodejem slizu z halucinogenní ropuchy. Mužským vzorem tak je pro Bailey starší bratr, do jehož party chce dívka proniknout. Bailey je definována mužským světem, k tomu ženskému je…