Podobně jako v autobiografickém eseji Ná­vrat do Remeše (2009, česky 2019) i v knize Život, staroba a smrť ženy z ľudu (Vie, vieillesse et mort d’une femme du peuple, 2023) nás sociolog a filosof Didier Eribon hned na první straně zavádí do vesnice poblíž Remeše. Místo Muizonu je to nyní ale Fismes, obec, v níž v pečovatelském domě pro seniory strávila poslední týdny života jeho matka. Obě knihy mají mnoho společného – nejen to, že jsou psány stejným esejistickým stylem, v němž úspěšně kombinují literární i akademické odkazy s analýzou autorovy osobní historie, respektive s ponorem do života jeho dělnických rodičů, kteří jsou nahlíženi především skrze svou třídní příslušnost a habitus, jenž se k ní váže.

Druhý návrat do Remeše

Dalo by se říct, že Eribon se do Remeše vrací podruhé. Už se tolik nesoustředí na vlastní příběh gaye vyrůstajícího v rasistickém a homofobním proletářském prostředí ani na zkušenost „třídního přeběhlíka“, i když té se zde nemůže zcela vyhnout. Pozornost tentokrát upírá ke stárnutí a umírání vlastní matky, a nepřímo pak ke všem stárnoucím lidem, kteří s ochabujícím tělem i myslí přicházejí o možnost rozhodovat o rytmu svého života a s tím často i o chuť dál žít: „Matka nielenže stratila svoju autonómiu, ale stratila aj slobodu,…