V současnosti zaznamenáváme renesanci zájmu o folklor, v rámci modernity už poněkolikáté. S antropologem Josephem Grimem Feinbergem a muzikoložkou Dominikou Moravčíkovou jsme si povídali nejen o návratu folkloru, ale také o tom, jak historicky souvisí s migrací a třídou, nebo o vyjednávání na poli současného slovenského folkloru.

Dominika Moravčíková a Joseph Grim Feinberg na n:ear festivalu. Foto Slavo Uhrín
Při zkoumání folkloru v současné kultuře jsem dospěla k tomu, že sledujeme jeho návrat. Přitom už není jen doménou vesnice a tradičních hodnot – přivlastňují si ho také queer a feministické kolektivy. Jak se folklor vrací, v jakých podobách – jako paradigma, nebo jeden ze zdrojů imaginace?
Joseph Grim Feinberg: Na Slovensku se očividně folklor „vrací“ už nejen tradičnějším způsobem jako spojka mezi městským a vesnickým. Nyní se objevuje zájem o folklor mezi lidmi, kteří se o něj předtím z různých důvodů nezajímali vůbec. Začínají jej vnímat čím dál víc jako bohatou látku nebo jako bojové pole, v němž ideologie není určena předem, a oni tak mají možnost zúčastnit se „soutěže“ o identitu moderního Slovenska.
Na celosvětové úrovni bych zdůraznil jiný rozměr. Za pozornost stojí vývoj na světové umělecké scéně, kde postkoloniální obrat přinesl nový zájem o folklor, který tak slouží jako médium, skrze nějž se dlouho vylučované hlasy a tradice dostávají do světa umění. Na velkých mezinárodních výstavách jako Benátské bienále nebo nám bližší Pražské Quadriennale je v posledních letech kladen důraz na lidové umění zúčastněných zemí, především na folklor jejich kolonizovaných menšin. Zatím se ale tomuto fenoménu nedostalo patřičné pozornosti, asi částečně proto,…Článek je přístupný předplatitelům*kám.