Oravský rapper Fobia Kid je na československé rapové scéně zvláštním zjevem. I když pravidelně spolupracuje snad se všemi interprety úspěšnými v mainstreamu, prohlašuje, že je „tak trochu emo, špinavý ako moje prvé demo“, a drze se chlubí, že jediná hudba, kterou poslouchá, je ta jeho. Dokáže být nicméně i sebekritický, a to až chorobně. „Okej, ja sa tiež nenávidím, ale ešte viac nenávidím teba,“ říká například ve skladbě Ja sa nechcem páčiť, jedné z mnoha, kde si nasazuje svou oblíbenou temnou, záporáckou masku. „Ja vážne nie som v pohode.“

Dům hrůzy

Do širšího posluchačského povědomí se Fobia Kid dostal především díky svému sporu s rapperem P.A.T. v roce 2019. V klipu k virálnímu diss tracku FCK P.A.T. stojí mladý oravský rapper ve středu manéže, zve posluchače do „cirkusu jménem slovenský hip hop“ a vzápětí za zvuků sloního troubení servíruje svému protivníkovi jednu urážku za druhou. U výrazných kulis Fobia Kid zůstal: na desce Strašidelný dom (2022) se inspiroval faktem, že právě na Oravském hradě se v roce 1922 natáčel kultovní film Upír Nosferatu. Rapper se tak za zvuků pouťových techno beatů převtěluje do slavné nestvůry – až na to, že tenhle upír už nebudí hrůzu, je to spíš vyčerpaný týpek, kterému se nechce ani vyjít z domu pro jídlo. „Prestal sa so mnou baviť aj môj psychológ,“ rapuje Fobia Kid na jednom z nejvtipnějších alb o depresi, na kterém se zároveň vyrovnává s nově nabytou slávou a pozorností. K smrti unavenou chodící mrtvolu z něj prý udělali posluchači.

Na chystané desce Slovakian Nightmare, ze které už vyšlo pět skladeb, autor využívá slovenský folklor obdobným způsobem jako předtím cirkus a tajemný hrad: coby výrazné, pro rap atypické prostředí, v němž může nechat ožít vlastní fantazii. V textu skladby, jejímž názvem je „folklorní“ zavýsknutí Oi!, není pro všemožné pohádkové postavičky skoro k hnutí: jsou tu čarodějnice, Rusalka, Polednice i smrtka, která nosí adidasky a „vyzerá ako tvoj starý otec na rybách“. Oprýskané paneláky, mezi kterými tančí chaloupka na kuří nožce, nicméně připomínají, že jsme skutečně ve východní Evropě, a ne v nějakém panslovanském Disneylandu. Charakteristické je i povzdychnutí: „Večer pri sviečkach nebola romantika, to len nie­kto nezaplatil za elektriku.“ Jestli lze tomuto zábavnému kulturnímu mišmaši něco vytknout, pak by to mohla být skutečnost, že zde hlavní roli mají právě kulisy. Zatímco motiv strašidelného domu využíval rapper jako pozadí pro vyprávění o svých úzkostech, tentokrát je patrné, že za chaloupkou na kuří nožce ani za hopsavým beatem už nic dalšího není.

Nový podnět přichází z celkem nečekané strany: otevřeně politická skladba 2 minú­ty nenávisti na ministerstve pravdy si bere na paškál současnou slovenskou politickou reprezentaci, především ministryni kultury Martinu Šimkovičovou, stejně jako „slovenské národnie posranie“, jak Fobia Kid nazývá všudypřítomný strach se ozvat. „Urob raziu v klube na deti s traumou, a pritom nech po ulici behať náckov,“ vzkazuje rapper sarkasticky, a přidává se tak k četným protestům v zemi, kde se ideologicky motivované zásahy v klubech, vyhazovy z kulturních institucí nebo snahy cenzurovat umělce vystupující na festivalech staly běžnou součástí kulturního provozu. Své politické probuzení ale Fobia Kid kupodivu nevysvětluje urgencí situace, ale tím, že se mu zkrátka hodilo do konceptu: když už mluví o své zemi, nemůže přece nezmínit, jak devastující vliv má aktuální politická situace.

Ne Amerika

Zatímco Fobia Kid tančí kolem chaloupky na kuří nožce, jeden z nejposlouchanějších českých rapperů Calin se nám před očima mění z gangstera v trampa. „Vzal jsem peníze a vyrazil na vandr,“ zpívá jeho nové alter ego Skippy McDippy v doprovodu kytar. Interpret, který se ještě nedávno prezentoval jako něco mezi sexsymbolem a finančním poradcem, dnes zpívá covery bratří Nedvědů, nechává se v O₂ areně uvádět Miroslavem Donutilem a tvrdí, že „bude ještě čas vydělávat, ale už nebude lepší čas tvořit“. Calinova záliba v country je ovšem pouhou obdobou výše popsané folklorní fascinace: táborákové písničky a trapní herci patří k českému kulturnímu dědictví stejně jako korbáčiky, koliby a salaše k tomu slovenskému.

Zmínění interpreti však nejsou ve svém vývoji nikterak jedineční: regionální vlivy a inspirace představují v dnešním rapu trend. Ve Spojených státech Post Malone se svou deskou F­-1 Trillion (2024) vrátil do módy zvuk country a fúzí s R’n’B a rapem ho následovala Beyoncé. Bad Bunny, celosvětově nejstreamovanější interpret na platformě Spotify, zase na své poslední desce opustil trapové beaty a zpívá v doprovodu kapely na tradiční karibské rytmy. V případě ne­­amerických rapperů se v chuti ohlížet se za hudební tradicí svého regionu nejspíš odráží i únava z kulturní dominance USA. Ostatně Bad Bunny na svém celosvětovém koncertním turné Spojené státy záměrně vynechal; nabídku na vystoupení během Super Bowlu sice přijal, ale americkému publiku s hrdým úsměvem vzkázal: „Máte čtyři měsíce na to, naučit se španělsky.“

Na československé rapové scéně dosud platilo, že vládne ten, kdo dokáže nejlépe napodobit americké předlohy (jako Yzomandias), a že i v textech je možné vystačit si prakticky jen s referencemi na sloky hvězd ze Spojených států (jako to dělá Nik Tendo). Folklorní delirium, které předvádí Fobia Kid, zatím působí jako trochu nesourodý, i když zábavný slepenec. Touha nezůstat jen u napodobování a vytvořit něco původního je ale patrná z každého singlu. Jak říká samotný rapper: „Toto je slovenská nočná mora, nie Amerika.“

Autorka je spisovatelka a hudební publicistka.