Trvalo to šest let, než se americká písničkářka Phoebe Bridgers, známá hlavně díky melancholické tvorbě na pomezí folku a indie rocku, vrátila se svou třetí sólovou nahrávkou. Vycizelované album Lost Week­end potvrzuje autorčino výsadní postavení na početné a zároveň těžko definovatelné scéně „holek s kytarou“. Čekání se prostě vyplatilo.

Jedná se o velmi osobní počin – Bridgers nás provádí událostmi svého života jako zrcadlovým bludištěm: vidíme jen záblesky, objektivní realita se nám nakonec vždy vyhne. Podobně ostatně vyznívá i fotografie Olofa Grinda na obalu desky, kde se hudebnice rozplývá v tajuplném modrém světle. Zároveň nás ale celou dobu drží pevně za ruku a nedopustí, abychom sešli z vytyčené cesty a zahlédli víc, než je ochotná ukázat.

Mezi smutkem a láskou

Album obsahuje dvě hlavní tematické linky. V té první autorka zpracovává svůj komplikovaný vztah s otcem, který v roce 2022 zemřel a o němž v singlu Kyoto z roku 2020 s nadsázkou zpívala, že ho chce zabít. Nyní se vyrovnává s tím, že ho milovala, ale zároveň nenáviděla – za to, že týral její matku a zanedbával své děti – a že se jí po něm navzdory všemu stýská. „Pláču v obleku a kravatě, / ale měli byste vidět…