Jak se slaví výročí instituce, která se nechce jen ohlížet? Výstava Weaving Together What Is Still Becoming k padesátému výročí polské Baltic Gallery of Contemporary Art sleduje paměť, krajinu a vztahy, z nichž se galerie může dál utvářet.

Pohled do výstavy Weaving Together What Is Still Becoming. Foto Krzysztof Tomasik
Výročí instituce v sobě nese zvláštní napětí. Nabízí příležitost ohlédnout se, uspořádat vlastní minulost, připomenout důležité okamžiky a pojmenovat kontinuitu. Zároveň ale může otevřít i méně samozřejmou otázku: jak s dějinami zacházet ve chvíli, kdy mají ukázat, co z nich může vyrůstat dál. Výstava Weaving Together What Is Still Becoming, připravená k padesátému výročí Baltic Gallery of Contemporary Art (BGSW), se pohybuje právě v tomto prostoru. Vnímám ji jako pokus uvažovat o instituci skrze to, co se v ní a kolem ní stále děje, vrství, opakuje, ztrácí, vrací a proměňuje.
Galerie má přitom velmi konkrétní historické i geografické ukotvení. Vyrůstá ze sítě BWA, tedy Biur Wystaw Artystycznych, které v Polsku zpřístupňovaly současné umění regionálnímu publiku mimo největší kulturní centra. BGSW dnes působí mezi Słupskem a Ustkou, mezi městem na řece Słupia a přímořským prostředím při jejím ústí do Baltského moře. Ustecko-słupská lokálnost v sobě nese představu letní destinace, sezonního pohybu a pobřežní rekreace, ale také přístavní historii, každodennost menších měst, zkušenost práce, migrace, mokřady, písek, vodu a dlouhodobé soužití s proměnlivou krajinou.
Splétání mnohohlasnosti
Výstavu kurátorsky připravil tým tvořený Agnieszkou Kilian, Romualdem Demidenkem a Magdalenou Ujmou. Agnieszka Kilian nastoupila do vedení instituce v roce 2024 a do svého týmu přizvala kurátora Romualda…Článek je přístupný předplatitelům*kám.