Kniha Blank. Příběh střelce vyšla poprvé roku 2020 v Sarajevu. Na domácí půdě se tehdy setkala s velkým ohlasem a během několika málo měsíců vznikl druhý i třetí dotisk. Fedja Štukan je bosenský herec, ale v recenzích nebo rozhovorech (před kameru občas přijede na své motorce značky BMW) se mu dostává mnoha dalších nálepek: snajpr, narkoman, alkoholik, herec, pilot, parašutista, motorkář, otec, aktivista.

Český překlad jeho debutového autobiografického románu vydalo nakladatelství Zeď. Jak se kniha, jež připisuje de facto všechny tragédie lidstva církvím a zpochybňuje nacionalismus, ocitla mezi tituly typu Izraelofobie nebo Izrael. Země, kterou nikdo nechápe, se mi nepodařilo rozklíčovat. Na zadní straně obálky čteme, že „celý život bojuje Fedja Štukan za poctivost, pravdu a spravedlnost“. Synopse plná expresivních slov a superlativů („Z válečných zákopů přes blázinec po heroinovou závislost vyletěl skutečný hrdina“) a k tomu citace Brada Pitta a Angeliny Jolie, kteří Štukana dle všeho k napsání knihy přivedli, vzbuzují očekávání epické jízdy v hollywoodském stylu. Ve skutečnosti je ale kniha komplexnější a přece jen i o něco pokornější.

Vlajka je cár látky

Blank není deník, ale vzpomínková mozaika, psaná na etapy po dobu devíti let. Jelikož se jedná o zážitky staré přes dvě desetiletí a vypravěč je minimálně třetinu knihy pod vlivem omamných látek, můžeme se jistě ptát, do jaké míry je spolehlivým vypravěčem. Štukan údajně nezamýšlel knihu vydat. Psal ji pro svou dceru, aby se jednou mohla dozvědět, kdo byl její otec. V samém závěru je proto také pár odstavců adresovaných právě jí: „Vlajka je cár látky. Hymny jsou shluk tónů a slov – nepřičítej jim hlubší význam. Za tím vším stojí boháči, kteří vykořisťují chudé.“

Fedja čtenáře provede vojenským výcvikem a zákopy, blázincem, do kterého se mu před boji podaří skrýt, narkomanským obdobím, závislostí na alkoholu, několika prozřeními a následnou nápravou včetně přesedlání na novou mánii. Nakonec se z něj stane pilot, parašutista a aktivista. A v průběhu celého vyprávění si občas odskočí k herectví.

Knihu je samozřejmě možné číst jako několik fází v životě Fedji Štukana, ale dost možná jde spíše o sérii následků válečného traumatu. Z války v Bosně text přináší několik nepříliš známých skutečností o mudžahedínech, vedoucích výcvik části regulérní struktury Armády Bosny a Hercegoviny, o korupci nebo skrytých machinacích budoucí poválečné vlády a o její provázanosti s církví. Náboženství podle Štukana může za všechno nejhorší na světě a je hlavním viníkem krvavého rozpadu Jugoslávie. V této souvislosti pak působí zvláštně věty, v nichž autor o druhé straně bojové linie mluví pouze jako o „pravoslavných“. Snaží se tak ukázat svou tehdejší zmanipulovanost, nebo zaslepenost celé společnosti?

Vyhněte se heroinu a cracku!

Také Štukanova nenávist k církvím a jejich činitelům by mohla být považována za součást válečného traumatu. Tato averze je pochopitelná, vždyť církevní hodnostáři často žehnají i tankům a český kardinál loni sloužil mši za Charlieho Kirka. Přesto se autorův hněv zdá být poněkud slepý. Když jsem se vyptávala svých srbských a chorvatských přátel, co si o jeho názorech myslí, většinu jeho postojů (včetně určitých výstřelků na sociálních sítích) kvitovali – kromě pohledu na náboženství. Podle nich bylo tehdy pouze zneužito.

Číst knihu Fedji Štukana je jako jet na horské dráze: dolů čtenáře sveze závislost („Když už si musíte zahrávat s drogami, vyhněte se heroinu a cracku!!!“) a nahoru pak moment osvícení, opětovné nalezení svobody. Závislosti i obsese jsou různé. Od válečného fanatismu přes heroin a alkohol až po lásku k létání a rychlé jízdě – vše je tu dovedeno do extrému a na samou hranu smrti, ať už jde o předávkování, selhání orgánů, nebo letecké a parašutistické nehody. Snad jediné, co z tohoto vzorce sebedestruktivní odysey vybočuje, je Štukanova snaha organizovat a aktivizovat lid bývalé Jugoslávie k dobrým činům, zejména ke sbírkám na léčbu dětí s fatálními onemocněními nebo k účasti na protiválečných protestech.

Štukanův jazyk je jednoduchý, jasný a ostrý. Sám říká, že text zredukoval, jak jen to bylo možné, a že jeho snahou bylo popsat události co nejstručnějším způsobem. Blank může pro české čtenáře spolu s románem Hotel Zagorje Ivany Bodrožić (2010, česky 2012), Chyť toho králíka Lany Bastašić (2018, česky 2022; viz A2 č. 21/2023), dokumentárním románem Beara Ivici Đjikiće (2016, česky 2022; viz A2 č. 12/2017) nebo například sbírkou povídek Miljenka Jergoviće Sarajevské Marlboro (1994, česky 2008) dotvářet obraz nedávného konfliktu, který je české společnosti i přes geografickou a kulturní blízkost často vzdálený. Paradoxně přitom právě tato kniha zajistila svému autorovi zákaz volného pohybu přes hranice – Fedja Štukan už dva roky nesmí vstoupit na srbskou půdu.

Autorka je balkanistka.