Nejen práce, ale i závislost na nájemním bydlení, péči a veřejných službách podle německé strany Die Linke určuje, kdo má nad svým životem kontrolu a kdo se musí podřizovat vlastníkům, trhu a státu. Strana se z této zkušenosti pokouší vytvořit novou podobu třídní politiky.

Ines Schwerdtner začala o sociálních konfliktech mluvit srozumitelně a úderně. Foto Ferran Cornellà
Když z německé Die Linke (Levice) odešla část členů v čele se Sahrou Wagenknecht a založili národovecky laděný protestní projekt BSW (Spojenectví Sahry Wagenknecht), mnozí původní stranu odepisovali. Die Linke ale začala znovu růst. K obratu přispělo i masově sdílené vystoupení Heidi Reichinnek v reakci na to, že křesťanští demokraté prosadili migrační návrh s podporou AfD (Alternativa pro Německo). Reichinnek se díky TikToku stala jednou z nejviditelnějších tváří strany a pomohla jí znovu oslovit mladší voliče. Stejně důležitá však byla proměna strategie. Nové vedení v čele s Ines Schwerdtner a Janem van Akenem soustředilo pozornost na nájmy, zdražování a zdanění bohatých. Schwerdtner, která do strany vstoupila až v roce 2023 a nemá za sebou klasickou stranickou kariéru (do politiky přišla z prostředí médií a politické teorie), do této proměny vnesla ambici mluvit o sociálním konfliktu srozumitelněji, sebevědoměji a úderněji. Volební úspěch, růst členské základny a omlazení strany ale otevřely další otázku: čí stranou chce nová Die Linke být?
Společný zájem
Po zdvojnásobení členské základny na téměř 130 tisíc lidí za rok a půl se Die Linke pokouší odpovědět právě na tuto otázku. Sama sebe stále častěji chápe jako organizující třídní stranu: nechce voliče pouze reprezentovat v parlamentu, ale…Článek je přístupný předplatitelům*kám.