Opomíjeným, ale o to důležitějším tématem platformové ekonomiky je odborové organizování. Jde o novou výzvu z hlediska již existujících institucí kolektivního vyjednávání i samotných pracujících, pro které se často jedná o novou zkušenost.

Odborová hnutí platformových pracujících navazují na sílící zájem veřejnosti o kolektivní vyjednávání a konflikty, jež se týkají pracovních podmínek. Zatímco v kontextu českých platforem dosavadní snahy o vytvoření odborů zatím nebyly korunovány výraznými úspěchy, v zahraničí je to běžná součást fungování tohoto sektoru.

Náročnost sdružování v odborech lze dobře ukázat na případu rakouské organizace Riders Collective (RC), která začala vznikat během pandemie covidu okolo platformy Mjam (dnes Foodora). V počátcích RC jsem se v těchto kruzích pohyboval a díky tomu jsem získal unikátní zkušenost týkající se budování odborové organizace v tomto prostředí. Tvořit odbory od základů s sebou nese problémy, které se v následujícím textu pokusím nastínit. Nicméně i přes náročné začátky se RC podařilo vytvořit prostředí, v němž se sdružují zájmy všech platformových pracujících ve Vídni a Grazu.

Počáteční bariéry

Většina současných výzkumů se shoduje na tom, že v případě platformové práce často dochází k nesprávné klasifikaci závislé práce, tj. že je součástí švarcsystému. V praxi to znamená, že tito pracovníci mají velice často jiný typ smlouvy, než jaký odpovídá jejich reálným pracovním podmínkám, a z toho důvodu jsou jim upírána různá práva a benefity vyplývající ze standardního zaměstnaneckého vztahu (nižší ochrana v případě nemoci a úrazu, žádná ochrana před propuštěním apod.).

Podle výzkumu Mezinárodní organizace práce (ILO) je ochota vstoupit do odborů v případě platformových pracovníků vyšší než v tradičních odvětvích. Ukazuje se, že toto pracovnictvo častěji zastává postoje odborům vstřícné, které jsou nezřídka posíleny budováním online i offline komunit. Organizovanost lidí vykonávajících práci pro platformy je podle zmíněného výzkumu ve zkoumaných evropských zemích na podobné úrovni jako na offline pracovištích.

Odborová praxe v rámci platforem je specifická. To je způsobeno zejména odlišnou organizací práce. Jednou z hlavních bariér je absence společného fyzického pracoviště. Pro kurýrstvo je pracovištěm jednak virtuální prostor aplikace, která řídí jejich práci, jednak ulice, kde dochází ke skutečnému kontaktu s restauracemi a klienty. Podmínkou vzniku odborů je vzájemná komunikace potenciálního členstva, která se oproti jiným zaměstnáním může přirozeně odehrávat pouze během krátkých prostojů při čekání na jídlo před restauracemi. Tato krátká setkání byla pro kurýrstvo při budování RC klíčová.

Vstupu do odborů zpravidla napomáhá silnější identifikace s pracovištěm, a to i identifikace negativní. Práci pro platformu ovšem velká část lidí bere spíš jen coby přivýdělek, což výrazně ovlivňuje ochotu lidí se angažovat. I v případě Mjam se ukazovalo, že kurýři, pro něž byla práce hlavním zdrojem příjmů, se stávali aktivními členy vznikajících odborů častěji. Budování odborové organizace podněcuje nové přemýšlení nad smyslem práce i vlastní rolí na pracovišti. To také motivuje ke komunikaci s dalšími pracujícími a lepšímu poznávání zaměstnavatele i kontextu práce. Do té doby zbytečné a neproduktivní čekání před restauracemi se stalo zásadní příležitostí pro budování odborů zdola.

Ani mezi kurýrstvem nejsou názory na další směřování platformové ekonomiky jednotné. Zatímco ti, kteří jsou součástí odborů, zpravidla usilují o posílení zaměstnaneckých práv při zachování stávající flexibility, část neorganizovaných kurýrů jakoukoli snahu o změnu kritizuje. Tito lidé vnímají svoji pozici velmi soutěživě a nastavený systém jim vyhovuje. Samotné platformy tento konflikt často využívají a stavějí se jednoznačně na stranu „úderníků“. Odtud často pramení marketingově chytlavé zprávy o výdělcích na úrovni vyšších desítek tisíc korun, které sice nejsou zcela nepravdivé, ale týkají se menšiny pracovníků a pracovnic.

Hlavní výzvou odborů v oblasti platformové ekonomiky je přivést dostatečně velkou skupinu podobně smýšlejících osob na jedno místo. To může být počátkem organizované struktury, která bude schopná stát se relevantním subjektem pro jakákoli vyjednávání. Zatímco platformy mají zájem udržet případná vyjednávání na individuální úrovni, odborová organizace může tuto dynamiku změnit.

Jak vypadá úspěch?

Případ rakouských RC je příkladem postupně rostoucí schopnosti ovlivňovat dění ve prospěch organizovaného členstva. Už v počátcích těchto odborů patřilo mezi úspěšné aktivity zejména koordinované vyplňování ticketů. Tickety byly nástrojem komunikace s Mjam, jejichž prostřednictvím bylo možné podávat stížnosti a vznášet požadavky. Taktika vyplývala z předpokladu, že hromadné upozorňování na konkrétní témata (například dostupnost respirátorů) přinutí samotnou platformu k akci. Vrcholem odborových aktivit pak je zapojení do prosazování legislativy vstřícné k zájmům platformových pracovníků. Podobně jako v České republice i v Rakousku se aktuálně vyjednává transpozice evropské směrnice o platformové práci a existence partnera k diskusi je pro vyjednávání bezesporu výhodou. V České republice relativně nedávno vznikla Asociace platformových pracovníků, která se záhy začala zapojovat do diskusí o transpozici zmíněné směrnice.

Kolektivní vyjednávání slavilo částečné úspěchy i ve Skandinávii. V Norsku bylo například právo na kolektivní vyjednávání prosazováno na základě toho, že platformoví pracovníci se na rozdíl od běžných živnostníků nepodílejí na vyjednávání o ceně za zakázku, a výsledkem řada kolektivních smluv nejen v rozvážkových službách. Tradice kolektivního vyjednávání se ukazuje jako zcela zásadní. Třeba ve Velké Británii, kde je sociální dialog výrazně méně institucionalizovaný, Nejvyšší soud v případě pracujících pro aplikaci Deliveroo rozhodl, že se nejedná o zaměstnance, a tedy nemají na kolektivní vyjednávání nárok. Tento spor však pokračuje další žalobou ze strany kurýrstva platformy Just Eat, kterou se aktuálně zabývá britský zaměstnanecký soud.

Nejsilnějším nástrojem kolektivního vyjednávání je stávka, a ta se může týkat i platformové ekonomiky. Jedním z nedávných příkladů je březnová stávka kurýrů v České republice, která však nebyla příliš úspěšná. Naopak stávka norského kurýrstva Foodory, trvající déle než pět týdnů, se stala první stávkou platformových pracujících, která byla korunována kolektivní smlouvou. Tento úspěch by nebyl možný bez odborů, které umožnily vytvořit zaměstnanecký fond a kompenzovat stávkujícím ušlou mzdu.

Inspirativní příklady

Reflexe období pandemie se zpravidla soustředí především na spor o protiepidemických opatřeních. Pro mnohé však bylo jednou ze sdílených zkušeností i setkání s platformovou ekonomikou, která zažívala boom. Tyto zkušenosti se mohly stát pojítkem mezi decentralizovanými pracujícími a silně institucionalizovaným prostředím odborů – a mnohdy se je podařilo přetavit v konstruktivní proces budování odborových organizací. Toto zázemí je dnes, několik let po pandemii, nezbytnou podmínkou pro úspěšné zapojení pracujících do vyjednávání o regulaci platformové ekonomiky.

Příklad RC a dalších podobných úspěšných organizací je tak inspirativní i pro české prostředí. Znovu se vyjevuje, že budování organizační struktury je pro vyjednávání na nejrůznějších úrovních klíčové. Pokusy o založení odborů platformových pracovníků, které sledujeme v Česku, je tak nutné vítat zejména kvůli kultivaci a posílení věcnosti diskuse o regulaci tohoto ekonomického sektoru. Přestože platformy často argumentují, že regulace mohou rozvrátit celý sektor, velká variabilita regulačního nastavení napříč evropskými zeměmi ukazuje, že tato hrozba není reálná.

Autor je sociolog.

Text vznikl za podpory Nadace Rosy Luxemburgové.