Kolektivní publikace Meze růstu patří k těm výjimečným pracím, které iniciovaly změnu paradigmatu. Kniha z roku 1972 vytvořila rámec pro debatu o ekologické krizi, který je dodnes relevantní. Český překlad, šířený v sedmdesátých letech v disentu, se však oficiálního vydání dočkal až letos, po více než půlstoletí.

Foto x1klima (CC BY -ND 2.0)
„S určitou jistotou můžeme říct, že pokud v současném systému nedojde k větším změnám, růst populace a průmyslu se nepochybně zastaví nejpozději během 21. století.“ Tato citace nepochází z některé z aktuálních zpráv Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) při OSN. Najdeme ji v ikonické studii autorů takzvaného Římského klubu s názvem Meze růstu (The Limits to Growth, 1972), která v českém překladu oficiálně vyšla až letos v nakladatelství Karolinum. Ačkoliv některá data, interpretace i nabízená řešení jsou v dnešní době už přežitá, klíčové dilema naší doby, jak je studie formuluje, přetrvává. Dokážeme dostat pod kontrolu destruktivní chování naší civilizace a zamezit ekologickému kolapsu?
Neúprosná exponenciála
Zpráva sepsaná tehdejšími předními vědeckými kapacitami měla původně sloužit jako podklad pro Konferenci OSN o životním prostředí, která se v roce 1972 konala ve Stockholmu. Takzvaný Římský klub – tedy sdružení vědců, myslitelů a podnikatelů zabývající se budoucností lidstva a globálními problémy – ve studii doložil, že do roku 2100 bude společnost při současném směřování procházet zásadním ekologickým kolapsem, přičemž nejpravděpodobněji k němu dojde už kolem poloviny 21. století. Příčinou je exponenciální povaha materiálního růstu v naší společnosti. Rozdílům mezi lineárním a exponenciálním růstem věnují Meze růstu hodně prostoru, my si…Článek je přístupný předplatitelům*kám.