Filmový teoretik David Bordwell se ve své útlé studii věnované Christopheru Nolanovi ptá, zda je přední hollywoodský filmař inovativním autorem. Kniha je střetem dvou vlivných osobností, jež obě ze čtení vycházejí lidštěji, než jim bývá přisuzováno.

Ve snímku Dunkerk komplikuje subjektivní vnímání chaosu dramaturgická konstrukce založená na třech plánech. Foto Vertical Entertainment
Že proslulý filmový hodinář Christopher Nolan přilákal pozornost jednoho z nejvlivnějších filmových teoretiků posledních padesáti let Davida Bordwella, není příliš překvapivé. Bordwell se ustavil jako historik filmového stylu, což je v zásadě estetická disciplína, která se zabývá primárně tím, jak jsou filmová díla vystavěna. Nolan si zase získal pověst velkého konstruktéra komplexních narativních strojů zbudovaných na principu složitě do sebe zapadajících dějových linií. Střetnutí obou osobností může na první pohled působit jako bezcitně mechanistické orgie. Bordwellova kniha o Nolanovi ale ukazuje mimo jiné i to, že oba jsou ve skutečnosti mnohem múzičtější a lidštější, než jejich pověst naznačuje.
Vizionář, nebo megaloman?
Kniha Christopher Nolan: A Labyrinth of Linkages je útlá studie, která je dostupná zdarma jako e-kniha na webové stránce Observations on film art, což je společný blog Bordwella a jeho manželky, rovněž filmové teoretičky, Kristin Thompson. Text ostatně vznikl především přepracováním několika blogových příspěvků o Nolanovi, které Bordwell a v menší míře i spoluautorka knihy Thompson na své stránce publikovali. Poprvé vyšla v roce 2013, ale na webu je dostupná rozšířená verze z roku 2019. Základem knihy jsou analýzy filmů Dokonalý trik (The Prestige, 2006), Počátek (Inception, 2010), Interstellar…Článek je přístupný předplatitelům*kám.