Noční město či přízračná krajina, nejlépe s bouří a dramatickými mraky v pozadí. Do záběru vchází vysoký šlachovitý tmavovlasý muž ve strohém černém kostýmu. Melancholicky hledí do dáli, občas zamručí, jindy prohodí nějakou hlubokou filosofickou pravdu. Pak někoho brutálně rozstřílí či rozmlátí na kaši. A pak zase mlčky truchlivě zírá… Pokud byste pro takovou filmovou postavu hledali ideál­ního herce, dost možná by vás napadl Keanu Reeves. Oblíbená hollywoodská hvězda ví, že je pro jistý typ akčních hrdinů jako stvořená (s trochou jízlivosti by šlo říct, že Reeves vždy jaksi hraje sám sebe), a proto také sám v roli spisovatele či tvůrce konceptu buduje franšízy a fikční světy, kde pak najde uplatnění jako herec.

Nejprve to byl jeho návrat na plátna ve čtyřdílné filmové sérii o profesionálním zabijákovi Johnu Wickovi. V roce 2021 pak coby spoluautor přispěl ke vzniku obdobného alter ega v komiksové sérii BRZKR, která se stala mimořádně úspěšným bestsellerem. Netflix začal obratem připravovat filmovou adaptaci (pochopitelně s Reevesem v hlavní roli) a loni kanadský herec komiksové univerzum rozšířil i na pole literatury – prostřednictvím akční fantasy novely, která vznikla ve spolupráci s Chinou Miévillem a nedávno pod názvem Kniha tisíců let a smrtí (The Book of Else­where, 2024) vyšla i v českém překladu.

Hlavy létají vzduchem

Tvůrčí spolupráce slavných, ale typově poněkud nesourodých autorských osobností zpravidla vzbuzuje pochyby. V tomto případě Reeves naštěstí nepostupoval klasickou cestou celebrity, která si pro literární debut najme anonymního ghostwritera, a místo toho se pustil do transparentní kolaborace s oceňovanou legendou žánru new weird. Povaha spolupráce jasně vyplývá z rozhovorů s oběma tvůrci: Reeves přišel s hlavní postavou a ústřední zápletkou a Miéville pak jeho vizi převedl do románové podoby (v profilu pro web Wired se rozplýval, jak si u Reevese a jeho týmu úspěšně vymínil tvůrčí svobodu). Výsledek sice není tak špatný, jak by se dalo očekávat, ale přes veškerou Miévillovu snahu ukazuje, že i zkušený spisovatel dokáže na nanicovatou myšlenkovou kostru nanést jen omezené množství literárního masa.

Román se stejně jako komiksová předloha točí okolo osudů nesmrtelného válečníka známého jako Unute či B. Ten se před 80 tisíci lety narodil ženě z kmene sužovaného nájezdníky, která prosila o božskou ochranu a nakonec počala dítě prostřednictvím záhadného modrého blesku seslaného z nebes. Unute je nadán mimořádnou silou, v záchvatech bojové zuřivosti se mění v berserkera slepě masakrujícího nepřátele i spojence, a především nemůže zemřít. Jeho tělo vyhojí i ty nejhorší rány, a když je náhodou zcela spáleno, roztrháno či rozprášeno, znovu se zrodí z magického zárodečného vejce. Stejně jako všechny ostatní nesmrtelné hrdiny, i tohoto ovšem nemožnost zemřít frustruje, a tak milénium za miléniem marně pátrá po způsobu, jak dosáhnout smrtelnosti a tím i naplněného života. Mezitím sleduje vzestup i pád národů a kultur, občas navazuje (nevyhnutelně tragické) vztahy a přátelství a také se stává předmětem uctívání či nenávisti nesčetných kultů, které jej považují za poloboha, ďábla či ztělesněnou Smrt.

V současnosti je Unute členem speciální vojenské jednotky jisté supertajné americké vládní agentury, která jej může využívat jako mocnou zbraň a provádět na něm pokusy výměnou za informace, které by mu pomohly objasnit povahu jeho nesmrtelnosti. Brzy se ukáže, že není jedinou bytostí s podobným osudem – odkudsi se vynořuje nesmrtelné zubaté tropické prase, které je bůhvíproč nadáno stejnou mocí, a proto má k Unutemu hluboký vztah. Do hry vstupují i další záhadné síly, kultisté a spiklenci. A ústřední protagonista se tím vším probíjí, až krev, orgány či utržené hlavy létají vzduchem jako konfety.

Atraktivní klišé

Zprvu je to nepopiratelně zábavné brakové fantasy, brzy ale začne nudit. Kniha tisíců let a smrtí totiž není román – vzhledem k okolnostem vzniku jde spíše o strohý scénář, který Miéville obalil detaily o fikčním světě a původu hlavního hrdiny. Nelineární vyprávění přeskakuje mezi aktuálním zápolením Unuteho se špiony a konspirátory a kapitolami z jeho minulosti, které často vyprávějí jeho dávní známí či sokové a které líčí jeho putování napříč staletími a kontinenty, od pravěkých savan a džunglí přes nejrůznější dějinné etapy (včetně momentky z renesančního Brna) až do současnosti.

Miéville se svého úkolu zhostil s nepopiratelnou řemeslnou bravurou a prokázal mimořádný talent pro působivou literární evokaci různých světů, epoch a kultur, Unuteho putování prostorem a časem je tak v mnoha úsecích poutavé čtení, které ale nedokáže zakrýt prázdnotu ústředního Reevesova konceptu. Melancholický nesmrtelný hrdina je sice atraktivní, ale také je to klišé. Filosofování o povaze života a smrti se rychle stane repetitivním a brutální akční scény jsou často pouhou žánrovou rekvizitou. Také protagonistova osobnost je šablonovitá – někdy je to málomluvný zabiják, jindy hovorný, ale plochý myslitel, a většinu času není jasné, za čím se žene a proč vlastně neustále vraždí. Nelze v něm nevidět Reevese, na kterého v jeho filmových rolích také neustále útočí zástupy padouchů, které je potřeba efektně drtit, lámat a trhat na kusy.

Samoúčelný projekt?

Trochu to připomíná situaci, kdy bychom michelinského kuchaře pověřili přípravou míchaných vajíček. Jistě by byla výborná, ale tušíme, že zbytečně mrhal časem a talentem. Miéville sice v Knize tisíců let a smrtí předvedl formální spisovatelské mistrovství, jenže jeho dosavadní literární úspěchy stojí na něčem jiném. V románech, jako bylo Nádraží Perdido (2000, česky 2003), Město & město (2009, česky 2009) či Ambasadov (2011, česky 2012), se dostal naroveň Ursule Le Guin a dalším velikánům světové fantastiky především díky tomu, že umí v literární fikci přiblížit složité společenskopolitické procesy, ideologie a vize, a zúročit tak svou akademickou erudici na poli politické ekonomie, práva a marxismu.

Reevesův námět se ovšem do takové myšlenkové hloubky ani náznakem nedostává, a výsledný román tak trpí zásadní rozpolceností – na brakové fantasy je formálně příliš komplexní, zároveň ale nedokáže nic podstatného sdělit. Zajímavé fantastické pasáže rozmělňuje akčními scénami a žánrovými stereo­­typy (jejichž nepatřičnost ještě podtrhává nepříliš povedený, toporný český překlad). Kniha tisíců let a smrtí je tedy obstojnou literární jednohubkou, v rámci Miévillovy tvorby jde však jen o výplň v dlouhém čekání na román The Rouse o rozsahu více než 1200 stran, který by měl vyjít letos v září.

Pokud si chtějí fanoušci do té doby něčím ukrátit čas, udělají lépe, když se začtou třeba do autorovy mimořádně povedené historie Říjnové revoluce October: The Story of the Russian Revolution (Říjen. Příběh ruské revoluce, 2017) a krvavé báchorky o nesmrtelném berserkerovi si radši užijí v nevyhnutelné filmové adaptaci, kde dá Keanu Reeves průchod svému talentu a nebude se muset zdržovat samoúčelnými literárními projekty.

Autor je editor webu Seznam Zprávy.