„Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami monster (…) Monstra nejsou patologie, ale symptomy, diagnózy, nádherné bytosti, kořisti i běsy,“ píše China Miéville ve svých Tezích o monstrech, publikovanýchv časopise Conjunctions. Monstra chápe nikoliv jako odchylky od normality, ale jako postavy, díky nimž můžeme vidět, jak naše společnosti utvářejí a vynucují si normalitu. Obludy a příšery odrážejí niterné lidské strachy, ale také hmatatelné mechanismy moci. Není proto překvapivé, že svět Bas­-Lagu, který Miéville vybudoval na ploše tří volně navazujících románů a jedné povídky, je monster plný.

V metropoli Nový Krobuzon kromě lidí potkáte živoucí kaktusy, takzvané kaktusíky, kteří si módně upravují ostny, cheprijky s brouky místo hlav nebo golemy. V románu Nádraží Perdido (2000, česky 2003) město ohrožují motýlům podobné přízraky, které se živí sny. Protagonisté Jizvy (2002, česky 2004) se plaví do vzdálených krajin, kde potkávají ostrovplný odulých moucholidí. Železná rada (2004, česky 2005) je fantastický western, jehož páteří je sen o transkontinentální železnici, která přes pole, hory a stepi vede do míst, kde přestávají platit běžná pravidla. Hrdiny přepadnou zvláštní bytosti – napůl housenky a napůl lidé.

Biothaumaturgie

Za vůbec nejpozoruhodnější podobu monstrozity v Bas­-Lagu však považuji o poznání méně spektakulární třídu…