„Lounsko, kraj jímavé a poutavé krásy, kraj střídající ustavičně půvab své tváře podle zorného úhle našeho pohledu!“ Z jakéhosi starého průvodce Václavem Vokolkem vyjmutá vzletná věta pěkně charakterizuje hlavní subjekt knihy Okolím města Luny. Prastará kulturní krajina zahrnuje členité opukové útesy Džbánu, vyvřelé stepní vrcholky západního Středohoří, pozůstatky pravěkých hradišť nad řekou Ohří, ruiny středověkých hradů i nezvyklé množství dochovaných románských a gotických chrámů. Autor prochází všemi časovými obdobími od neolitu po současnost, připomíná místní legendy a zároveň vytváří nové mýty a pověsti, přičemž využívá pozapomenuté knihy i nové archeologické poznatky. Dočteme se o Keltech a kmenu Lučanů, o tom, že perucký Oldřichův dub se spíše než k praní prádla vztahuje k uctívání Peruna, personifikovány jsou zde menhiry Baba a Kamenný pastýř, dozvíme se o alchymistické praxi Zbyňka Zajíce z Hazmburka… Velký prostor Vokolek věnuje slavným osobnostem, které jsou spjaty s okolím Loun: Emilu Fillovi, který po strašlivých zkušenostech z Buchenwaldu přehodnotil v okolí Peruce svou avantgardní tvorbu a vytvořil jedinečný styl inspirovaný asijskou krajinomalbou; Konstantinu Bieblovi, v jehož fascinaci dálkami byl stále přítomen jeho rodný Slavětín; i básníkovi Emilu Julišovi, který se v Lounech vyučil cukrářem. A zapomenout nesmíme ani na Karla Konráda: „V Lounech jsem se narodil, / 200 m nad mořem, / 200 m za opicema, / Louny jsou proslulé cukrovary / a básníky třema: / Vrchlický, Biebl a já. / Ten první zemřel; zbyli jsme dva.“

Václav Vokolek: Okolím města Luny. Malvern 2025, 219 s.