Nemine den, aby světová média nepřinášela zprávy o tom, jak umělá inteligence překonává sebe samu a člověka nechává stále dál za sebou. Strach lidstva ze schopností výpočetní techniky je s námi ovšem už pár desítek let. Za jeden z přelomových okamžiků bývá považován šachový zápas do té doby téměř nepřekonatelného Garryho Kasparova s Deep Blue, počítačem firmy IBM. Do osudných dnů roku 1997 se vrací autorská inscenace Janka Lesáka a Natálie Strýčkové Preslové. Herec Lukáš Černoch si na úvod s jedním z diváků na rozehrání střihne rychlou partičku a pak už zamíří do newyorského mrakodrapu, kde se odehrál slavný souboj o lidskou důstojnost. Lesákův scénář obratně dávkuje potřebný kontext, aniž by vyprávění ztratilo tempo. Pomáhá tomu i situování zbytku inscenace do televizního studia, kde robotická světla dodávají šachové partii rozměr bitvy v éře masmédií. Výrazně fyzický Černochův výkon zároveň ukazuje, že lidské tělo, které nás od počítačů odlišuje možná více než mentální výkony, je také naší největší slabinou. Kasparov, celý život zvyklý hrát vedle šachů také psychologickou hru se soupeřem, najednou nemá proti sobě někoho, koho by mohl rozhodit. Nezávislým tvůrcům se podařilo dokumentární materiál – i díky Černochovu výkonu – přetavit v chytré, svižné a zábavné vyprávění o jednom epickém souboji. Vytknout jim lze snad jen poněkud smířlivý závěr. Tenhle zápas totiž zatím nemá vítěze.

Janek & Natálka & kol.: Kasparov vs. Deep Blue. Divadlo NoD, Praha, psáno z reprízy 21. 9. 2026