Makarónské básně Dominika Bárta ve sbírce Díky dvěma jazykům se neztratíme v překladu vyjadřují napětí vznikající použitím dvou různých řečí i dvou odlišných kulturních okruhů: českého a polského. Jsou to hybridy, nechtěně vyjadřující všeobecné jednohlasí současné poezie generace nynějšího milénia s jejími bolestnými znaky: omezená slovní zásoba, kolektivní významová schémata, povrchnost, chybějící téma, narcistní egocentrismus a konformní estetická póza. Tak nová poezie nestihla být mladá, již zvetšela před svým vznikem. Obecně se tak píše asi od roku 1950. Je to lyrismus, který parodoval Milan Kundera v postavě a díle simplexního poety Jaromila, klišé, vyjadřující představu básně. Na druhém břehu je vždycky tráva zelenější. Anebo je to chtěná makarónská parodie? Je tam vtip, lakonický gnóm, pointa? Nikde nic, pokud se ovšem nejedná o bratrské česko­-polské gesto sounáležitosti, vyjádřené zastřenými chimérami přeshraniční komunikace. To by bylo hezké, a Dominik Bárt by proto jistě zasloužil aspoň stuhu na tralalák. Prázdno básně má být ryzí, a ne se zastírat povšechnými omšelými slovy. Když nestačí jeden jazyk, hrábneme do druhého a setřeme sdělnou originalitu mluvy? Umění sluší střídmost výrazu, princip uměřenosti. Není to kýč, ale omyl sdílení metafor mezi dvěma řečmi. Vítejte v pasti sentimentalismu!

Dominik Bárt: Díky dvěma jazykům se neztratíme v překladu / Dzięky dwóm językom nie zgubimy się w tłumaczeniu. Větrné mlýny 2026, 72 s.