Střihačka Evženie Brabcová natočila nenápadný režijní debut Divočina. Matka v podání Kláry Issové utíká se dvěma dcerami od násilnického manžela. Útočiště nachází u poťouchlého a morousovitého otce, který se připravuje na apokalypsu. Obří dům zaplněný nahrabošenými krámy, pozemek posetý bizarními objekty a přístavek s čističkou vzduchu tvoří epicentrum dění, místo, kde tíha minulosti zamořuje současnost strachem z budoucnosti. Dědeček pak vnučky podrobuje přípravám na nejhorší podle různých katastrofických scénářů. Svět je totiž v nespecifikovaném rozkladu. Po vesnici běhají přemnožení divočáci, klaustrofobní dojem stupňují záběry z nočních kamer. Paranoia je všudypřítomná. Kdo je tu vlastně lovná zvěř? Brabcová však toto katastrofické vakuum využívá k ohledávání zničeného vztahu a nejistého životního stavu. Haptická kamera, někdy až nepříjemně nalepená na postavách, kombinuje tíseň se vzdušnějšími momenty, sychravou krajinu vyplňuje mlha. Práce s prostředím je zde klíčová. Divočina zůstává u podmanivých náznaků, byť snímkem prostupuje i jistý fatalismus. Sledujeme subtilní napětí mezi žánrovými prvky, jejich vypouštěním a kusou reflexí mezigeneračních traumat, útlaku, sobectví, krachujícího humanismu i stále nejistějšího konceptu svobody jako takové. Suverénní debut Evženie Brabcové je možná až moc svázaný některými dnešními festivalovými trendy, to však na jeho působivosti ubírá jen málo.

Divočina. Režie Evženie Brabcová, ČR, SR, Maďarsko, 88 min. Premiéra v kinech 15. 10. 2026.