Trojice absolventů bratislavské VŠMU připravila k sedmému výročí založení své skupiny participativní performanci, v níž spolu s diváky hlasuje o tom, zda má v činnosti pokračovat. Publikum se schází v improvizované zasedací místnosti, kde na stolech vedle obligátních chlebíčků a karaf s vodou leží materiály o dosavadním fungování souboru. Tvůrci Peter Podolský, Roman Poliak a Tereza Smetanová představují své tři projekty z hlediska nákladů, počtu repríz či platících diváků. Až absurdní převádění uměleckých děl do čísel a tabulek provází hra na neviditelnou flétnu či výrazový tanec mezi jednotlivými částmi programu. Hravá inventura má však vážné pozadí: v roce 2024 rada slovenského Fondu na podporu umenia skupině odmítla přidělit dotaci navzdory dostatečnému bodovému hodnocení odborné komise. Společenský dopad její tvorby totiž vyhodnotila jako nedostatečný. Inscenace otevírá téma současné slovenské kulturní politiky i obecnější otázku postavení nezávislého umění. Nadsázka se postupně mísí s upřímnou výpovědí o deziluzi. Ta však nepřerůstá v důraznější kritiku podmínek. Přestože tvůrci usilují o nadhled, jejich sebeironie se tváří v tvář bezvýchodnosti situace místy vytrácí, a výsledek tak může působit rozpačitě. I přes tyto výhrady Inventúra ukazuje, že autodokumentární formát má co nabídnout: umožňuje otevřeně vycházet z vlastní zkušenosti a současně upozorňovat na širší společenská témata. Snad se s podobnými projekty brzy setkáme i na dalších, pokud možno větších scénách.

Unkulunkulu: Inventúra. Venuše ve Švehlovce, Praha, psáno z reprízy 7. 10. 2026