Vloni jsem četl velmi dobrou seminárku o desce Girls (2025) americké rapperky vystupující pod jménem Princess Nokia. Třetí track alba, jež vzbudilo rozruch už svým obalem, se jmenuje Medusa. Okamžitě jsem si vzpomněl na slavný esej Le Rire de la Méduse (Smích Medúzy, 1976) francouzské feministické teoretičky Hélène Cixous. Když jsem si pak album poslechl, bylo jisté, že nejde o náhodu. Princess Nokia se skutečně vrací k filosofickému konceptu Cixous – ale také k odkazu alternativní hudby devadesátých let.

Rozbreč muže

Podle Hésioda, Aischyla a především Ovidia byla Medúza jednou ze tří Gorgon, jíž uťal hlavu bájný hrdina Perseus. Mytická bytost zabíjela samotným pohledem. Dle některých verzí mýtu lidé zkameněli kvůli její kráse, většinou se ale objevuje interpretace opačná. Podle Ovidia byla zneuctěna Neptunem a za trest proměněna Athénou v ohyzdné stvoření s hady místo vlasů. Smrt mužům způsoboval pohled na její děsivost, nikoli pohled samotné Medúzy. Cixous její smích interpretuje jako výraz nově nalezené moci (a sexuality) poté, co se z krásné, ale bezbranné dívky stala hrozivou stvůrou. Useknutí hlavy Medúze bylo reakcí právě na tuto mocenskou anomálii. Dodejme, že Sigmund Freud v eseji Hlava Medúzy…