Ačkoli jsme zatím slyšeli jen rádoby uhrančivou revoluční rétoriku evokující potoky krve a nastolení nového režimu, jaké přesně plány mají s agendou Ministerstva životního prostředí jeho noví pánové, nevíme. O tom, že je s pojetím resortu životního prostředí něco špatně, bych s Motoristy sobě souhlasila.

Pojem životního prostředí vychází z předpokladu oddělenosti organismů od prostředí, které obývají: organismus je „postavou“ na „pozadí“ životního prostředí nebo je „kontextem“ prostředí obklopen. V jiné konfiguraci spojení „životní prostředí“ vytváří opozici mezi „lidským světem“ či společností a „mimolidskou přírodou“.

Takzvaná ochrana životního prostředí je pak často kritizována za to, že preferuje zájmy žab či motýlů, neřkuli hor či řek, tedy nelidských jsoucen, před zájmy lidstva – a motoristů zvláště. Jako by se tyto zájmy z principu vylučovaly. A i ti, kdo ochraně životního prostředí fandí, často pracují s modelem, že znečištění či jiné nežádoucí zásahy do „prostředí“ se do lidských těl propisují nepřímo a přicházejí „zvnějšku“.

Jak vyjadřují nejen nejrůznější ­domorodé kosmologie, ale také nejnovější vědecké po­­znatky, těla organismů jsou však mnohem prostupnější a ekologické vztahy mnohem komplexnější. Člověkem vytvořené syntetické látky a technologie, od léčiv po rezidua pesticidů a mikroplasty, dnes nevstupují do lidského těla jednoduše zvnějšku, ale podílejí se…