Myslí to možná dobře, ale zatím všechno vypadá spíš hůř než lépe. Nový ministr kultury Oto Klempíř, nominovaný za stranu Motoristé sobě, jako by se nakazil nemocí, která postihla snad všechny členy tohoto zvláštního politického hnutí. Všichni trpí marketingovým velikášstvím – dokážou vykreslit své záměry a jednání v růžových barvách, ale realita zůstává přinejlepším šedivá. Rozpor mezi mohutným chtěním a reálnými dopady dělá z ministra Klempíře bezmála romantického hrdinu. „Já jsem všechny své požadavky na rozpočet odevzdal, tak snad budou naplněny,“ řekl například v době, kdy se chystal nový státní rozpočet, a zdůraznil přitom své odhodlání bojovat za „lidi v kultuře“. Následně se ale ukázalo, že na ministrovy požadavky nikdo nereaguje a že rozpočet v „kapitole Kultura“ přijde bezmála o čtyři miliardy korun.

V politice platí, že krásná slova jsou fajn, ale nepočítají se. Berou se jen výstupy, konkrétní činy, nikoli záměry a plány. Politika je plnění slibů, ne jejich líčení a sepisování. Když už máte moc, čeká se, že ji také k něčemu užitečnému použijete. A to bez peněz dost dobře nejde. Ostatně politický vliv roste právě s objemem financí. Ten je v případě kultury miniaturní, kultura je vždy až na posledním místě a na ministry a strany…