Albi K.: Část vašich předků pochází z Česka. Jaké máte vazby k naší zemi? Vím, že se chystáte na konferenci věnovanou „kvír materialitě“, která proběhne v březnu v Praze. Těšíte se?

Ano, těším. Jsem nadšený z toho, že se do Česka znovu podívám. Můj otec se narodil v Mostě, byl synem tamního rabína Michaela Halberstama. Po jeho náhlé smrti na infarkt v roce 1936 ho vychovávala matka – moje babička – Judita Halberstamová. Když byly Sudety obsazeny nacistickým Německem, přestěhovali se do Prahy. Odtud pak Judita mého otce v rámci jednoho ze záchranných transportů židovských dětí poslala vlakem do Londýna. Sama zůstala v Praze, kde si vydělávala šitím korzetů. Opakovaně žádala o vízum a snažila se za synem dostat. V roce 1942 však byla spolu s dalšími členy pražské židovské komunity zatčena a deportována do koncentračního tábora na Ukrajině, kde jako jedna z milionů obětí holocaustu zahynula.

Michaela Rumpíková: V osmdesátých letech jste studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Byla to paradoxní doba – společnost byla silně poznamenána epidemií AIDS, zároveň ale probíhaly intenzivní feministické debaty a postupně se formovala queer teorie. Jak na vás tento kontext působil a jak se otiskl do vaší pozdější práce?

V té době jsme…