I

Když ruka drží křivuli

proti větru,

zajdeš na mor.

II

Když potkáš v lese

šedého mužíčka,

rychle se otoč

a škrtni sirkou.

III

Když ucítíš

studené prsty mlhy,

ulom si nehet na palci

a kýchni.

IV

Když zaskřehotá

vodník plující na sumci,

odpověz:

Brekeke kekeke!

V

Když divoká honba

vrhá větrné kameny,

uskoč pod vývrat

a zacpi si ústa.

VI

Když potkáš

dívku s malinovými rty,

třikrát si prdni

a lehni naznak do písku.

VII

Když vstoupíš

do labyrintu skal,

dívej se k nebi

a počítej mraky.

VIII

Když překročíš

bludný kořen,

jsi ztracen

a hledej hrob.

Vesnickej dědek

Anděl, jo? Fujtajfl.

Byl celej černej vod mouru

a chlupatej jak starej kozel,

z vočí mu pryštily temný plameny zlosti.

Dobře věděla, s kym to má,

ale bylo pro ni výhodnější

předstírat, že je trochu mešuge.

Její matinka si vymyslela historku

s andělem,

který začaly věřit svíčkový báby.

Anděl, jo? Fujtajfl.

Co ten mladej pak natropil,

to by bylo na hodně černej román.

Poutník ve skalách

Vítr zaťal drápky

do mého klobouku se zelenou krempou

Kam dopadne?

Do Labe, jež teče do Saska

Kam doletí?

Na…