Stárnutí jako přirozený, a přesto společensky zatížený proces je tématem kolektivní výstavy Co čumíš tak mladě v Atriu Žižkov. Téma je uchopeno ve třech vzájemně se prostupujících vrstvách: prostřednictvím uměleckých děl, dat i osobních zkušeností. Každý z vystavujících přitom nabízí na stáří jiný pohled. Julie Remešová v díle, jehož výrazným prvkem je titulní slogan „Co čumíš tak mladě“, pracuje s předsudky spojenými s věkem a nedostatkem vzájemného respektu. Jiří Thýn naproti tomu pojímá stárnutí jako univerzální proces, který ovlivňuje vše živé i neživé. Jeho fotografická instalace, zdůrazňující nevyhnutelný zánik, nicméně v kontextu ostatních děl působí až příliš abstraktně. Daniela Baráčková doplnila výstavu videi o mezigenerační komunikaci a možnostech porozumění. Faktické údaje do výstavy vnesla ilustrátorka Nikola Logosová. Ta svými kresbami poutavě nastiňuje historický vývoj podob stárnutí u nás i očekávané demografické proměny a současně vyvrací některé zakořeněné stereotypy. Hlasy a prožitky starších žen zviditelňuje audioinstalace Evy Jiřičky, obsahující nahrávky autentických životních zkušeností. A aktivními tvůrci se stali i seniorky a senioři – vystaveny jsou projekty vzniklé ve vzdělávací a kulturní organizaci pro seniory Elpida. Bohužel se ne vždy daří udržet pevné spojení mezi jednotlivými rovinami výstavy, a ta se tak rozpadá do několika paralelních přístupů bez jednotné koncepce. Nebo je tato pestrost součástí edukačního záměru?

Co čumíš tak mladě. Atrium Žižkov, Praha, 7. 11. 2025 – 5. 4. 2026