Letos na jaře vyjde v českém překladu vaše kniha Psychedelika a duše – průvodce psychedelickým léčením, hlubinnou psychologií a kulturní nápravou. V Praze jste při představení této publikace vyprávěl tři mytické příběhy. To není úplně obvyklé…

Když jsem na různých setkáních mluvil o své knize, dělal jsem to tak, jak se při uvedení knihy obvykle dělává, ale brzy jsem zjistil, že je to nezáživné a nudné. Došlo mi, že se budu muset pustit do něčeho, čeho jsem se zároveň obával: vyprávět prastaré mýty, o kterých píšu ve své knize, a sledovat, co se stane. Věřím, že příběhy mohou být psychoaktivní stejně jako určité rostliny či substance. Když je vyprávíte, začínají se dít věci…

Kniha je rozdělena do deseti kapitol, z nichž každá tematizuje jeden archetyp. Podle čeho jste je vybíral?

Některé byly zřejmé, u jiných mi zase přišlo důležité se jich nějak dotknout. S každým se pojí příběh s určitou symbolikou, poselstvím či specifickou „archetypální matricí“, jaká se často objevuje také v souvislosti s psychedelickými zkušenostmi.

Například první kapitola se jmenuje Studna. Studny – častý motiv irské mytologie – jsou tu chápány jako dveře do jiných světů. Reprezentují to, co Carl Gustav Jung nazývá…