Před dvaceti lety vyšla Jiřímu Kotenovi v nakladatelství Host sbírka Aby dům. Z mladého básníka se lety stal erudovaný literární vědec a respektovaný vysokoškolský učitel. Předpokládá se tedy, že do své nové básnické sbírky Směsné strofy vloží vše, co o literatuře ví. To se naštěstí nestalo. Jiří Koten navázal na svou předchozí knihu nejen tematicky, ale i nostalgickým tónem: ví, že vše důležité se již možná stalo a nejspíš zbývá pouhá směšnost lidské existence. Jde na první pohled o knihu intimní, rodinnou a bilanční, směsku sebraných básní za několik let. Ale také sbírkou rafinovanou, s nenápadnými literárními aluzemi a intertextovostí. Básně jsou napínány na strunách intimní důvěry v nejbližší; lyrický subjekt komunikuje s mrtvými rodinnými příslušníky, a zároveň přemítá, jak dlouhý čas je pro něj vyměřen. Akcent je kladen na iniciační postavu otce, maniakálního čtenáře, který do svého syna zasel semena knižního ponoru. Tyto motivy se často objevují zejména v nemožnosti dočíst všechny vlastněné knihy. V básni Jako stoletý píše: „Cožpak nepřestanu s tím rozhazováním / za knihy, které v tomto životě / nestačím přečíst?“ Koten podává zprávu o svém stavu lidském i čtenářském. Texty mají úvahový charakter (s přesahem do snů), s básnickými obrazy se zde šetří, vše je střídmě a s rozmyslem poskládáno do srozumitelných textů. Číst Směsné strofy znamená setrvat ve starém světě, kde patří k dobrým mravům vzdělávat se knihami, a básník věří, že nebude vyslyšen, a nebojí se ukázat své ledví. Sbírka působí melancholicky, ale nerezignuje na silný hlas básnické výpovědi.

Jiří Koten: Směsné strofy. Odeon 2025, 72 s.