Obrat „být pevný v kramflecích“ odkazuje k životním jistotám, zkušenostem i jistému nadhledu a pohodlí. Po světě chodí miliardy lidí a všichni si přejí být pevní v kramflecích. Některým však nezbývá než se spolehnout na pevnou kůži na chodidlech, nemají totiž na vybranou. Jejich bosé nohy s sebou nesou společenské stigma – od chudoby po nedodržovanou hygienu – a viditelně je vyčleňují na samý okraj společnosti. Boty snad více než šaty dělají člověka, nabízejí roli, kterou můžeme ve společnosti sehrát, a někdy i změnu, kterou ve vlastním osudu můžeme učinit. Práci s touto myšlenkou postřehneme často v uměleckých dílech ze zemí globálního jihu, kde místní obyvatelstvo denně čelí nedostatku – bot, a tím pádem i možností.

Lesk zatočené špičky

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století končí éra obchodních karavan putujících po afrických zemích, které postupně ustupují evropským koloniálním výpravám. Britský nobelista tanzanského původu Abdulrazak Gurnah tuto změnu napříč svými díly vykresluje živě a upřímně. Autorův přelomový román Ráj (1994, česky 2023) vypráví příběh mladého Júsufa, který pochází z chudé svahilské rodiny. Otec s „divošskými“ předky neúspěšně provozuje drobný obchod a o několik let mladší matka svou povahou drží rodinu pohromadě, dokud to jde. Jednou však Júsuf musí jako splátka otcových…