1. V čem se liší váš přístup k loutkové tvorbě určené dospělému publiku od tvorby pro děti?

2. Jaké má loutkové divadlo pro dospělé v českém divadelním provozu podmínky?

Přidá­-li se k nějakému pojmu ocásek „pro dospělé“, nezřídka jsou asociace poněkud matoucí. K loutkovému divadlu se v současnosti takový ocásek přidává zpravidla s úmyslem rozbít představu, že jsou loutky určeny primárně pro děti. Anebo se tak děje s ambicí zdůraznit, že je daná inscenace dokonce určena výhradně dospělým. Zároveň ovšem takový přídomek vyznívá ambivalentně. Ve snaze rozbít zažitý předsudek se do jisté míry nechtěně podílí na jeho stvrzování: loutky bez přídomku jsou přece pro děti, kdežto ty pro dospělé musí být speciálně označeny. Následující anketa mezi loutkářstvem na tento paradox upozorňuje a současně přináší pohledy do kontextů, v nichž se tvůrci a tvůrkyně z různých experimentálních loutkářských skupin pohybují. Tendence rozvíjet loutkové divadlo pro dospělé v současnosti sílí, scéna se napojuje na výtvarné umění, výrazně je provázána s hudební scénou, reaguje na rozvoj nových technologií, ale také znovuobjevuje a rekontextualizuje technologie „staré“. Dění v loutkářském terénu je v současnosti mimořádně vzrušující. Možná to bude jako u ještěrky: jednoho dne ocásek „pro dospělé“ odpadne, protože se ukáže, že loutkové divadlo může…