Izrael zavádí zákon, který stanovuje trest smrti za zabití osoby s úmyslem „popřít existenci Státu Izrael“. Mluví se o něm také jako o trestu za terorismus. Platit má pouze pro Palestince, kteří jsou na okupovaném palestinském území souzeni izraelskými vojenskými soudy, zatímco Izraelci spadají pod civilní jurisdikci. Zákon zároveň zakazuje zmírnění trestů a nařizuje popravu ve zkrácené lhůtě devadesáti dnů.

Podle izraelské lidskoprávní ­organizace Be­-celem vytvoří tato legislativa mechanis­mus vedoucí k popravování Palestinců. Norma je totiž formulována tak, aby se vztahovala výhradně na ně, přičemž může nor­malizovat trest smrti jako běžný represivní nástroj. Dodejme, že vojenské soudy, které budou tento rozsudek stanovovat, na Západním břehu dospívají v 96 procentech případů k odsouzení obviněných. Počet odsouzených Izraelců přitom podle izraelské nevládní organizace Ješ Din činí pouhá tři procenta, v ostatních případech se jedná o palestinské obyvatelstvo. Vysoký počet usvědčených přitom z velké části vyplývá z „přiznání“ vynucených nátlakem a mučením během výslechů. Nový zákon po těchto soudech vyžaduje, aby s výjimkou „zvláštních okolností“ odsoudily k smrti všechny Palestince usvědčené z vraždy. Soudci nemusí být jednomyslní – stačí prostá většina; možnost odvolání je přitom extrémně omezená.

Be­-celem upozorňuje na skutečnost, že už teď Izrael zabíjí Palestince v nebývalém počtu: od října 2023 jde nejméně o 72 tisíc obětí v Pásmu Gazy a 1050 mrtvých na Západním břehu. Během této doby zemřelo také více než osmdesát Palestinců v izraelských věznicích, které se proměnily v síť táborů, kde jsou vězni vystaveni týrání a násilí. Masové věznění Palestinců je charakteristickým rysem izrael­ského apartheidního režimu. K letošnímu březnu bylo v izraelských věznicích v nelidských podmínkách zadržováno asi 9500 Palestinců, z nichž zhruba polovina je v takzvané administrativní vazbě. To jsou lidé, kteří sice nejsou z ničeho obviněni, i tak ale ve vězení tráví často roky.

Erika Guevara Rosas, která působí jako vrchní ředitelka pro výzkum, politiku a kampaně organizace Amnesty International, upozornila, že přijetí zákona přichází jen několik týdnů poté, co Izrael stáhl všechna obvinění vůči vojákům obviněným ze sexuálního napadení zadržených Palestinců a Palestinek. „Po léta jsme svědky znepokojivého mechanismu zjevných mimosoudních poprav a dalších nezákonných zabití Palestinců – přičemž pachatelé se těší téměř úplné beztrestnosti,“ uvedla Guevara Rosas v prohlášení.

V České televizi byl zákon prezentován jako „zavedení trestu smrti pro palestinské teroristy“. Předkladatelé nové legislativy (kteří se účastní zasedání Knesetu s broží ve tvaru oprátky na klopě) podle českého veřejnoprávního média prý pouze chtějí zamezit tomu, aby se dostali na svobodu pachatelé masakrů – třeba v rámci výměn za izraelská rukojmí. Blízkovýchodní zpravodaj David Borek si vzal za příklad člověka, který před dvaceti lety naplánoval útok, při němž zemřelo sedm lidí. Loni byl dotyčný propuštěn v rámci výměny za rukojmí držené v Gaze. Nutno podotknout, že nechyběly ani krátké výstupy představitelů opozice a předsedy Klubu palestinských vězňů, nic z toho ovšem neobsahovalo žádnou informaci o problematických aspektech zákona. Na sociálních sítích pak Česká televize zprávu doprovodila fotkou příslušníka Hamásu, který ovšem na Západním břehu, kde bude zákon uplatňován, neoperuje.

Nezaznělo nic o sporných případech, kdy izraelské úřady vyhodnotí každý násilný konflikt v neprospěch Palestinců. O palestinských dětech, které jsou za (mnohdy nepotvrzené) házení kamenů dlouhé měsíce nebo i roky drženy na samotkách, bez možnosti vidět své rodiny. A naopak o opakovaném propouštění militantních izraelských osadníků, kteří se zdají být beztrestní i v případech, kdy je jejich násilí detailně zdokumentováno. Jako by nebylo zřejmé, k jak ohromnému zneužití může nový zákon sloužit.

Minulý týden jsme vedly vášnivou debatu s přítelkyní, která se stále snaží hájit Izrael, i když nechce zavírat oči před vším, co se tam děje. Tvrdila, že mezinárodní společenství je na Izrael přísnější než na jiné státy, a argumentovala nepoměrem v počtech rezolucí OSN, které se na Izrael soustředí více než na jiné státy. To je validní argument, přesto se však nedá říct, že by na Izrael byla mezinárodním společenstvím kladena větší přísnost – už proto, že spřátelené státy celé dekády přehlížely skutečnost, že v Izraeli nemají všichni stejná práva. Ani Palestinci s izraelským občanstvím se netěší stejným právům jako ostatní občané, nemohou například rozšiřovat své vesnice, a nerovnost se projevuje i v ceně, kterou platí za vzdělání. Palestinští obyvatelé Jeruzaléma zase mají strach odjet z města, aby nepřišli o svůj status, který je přece jen lepší než postavení obyvatel Západního břehu. Hlavně je tu ale významná populace okupovaných území, kde lidé nemají ani právo volit. A nejen to, osadníci – často s pomocí armády či policie – zabírají jejich území, bourají jejich domy a ničí olivové háje. A stát to podporuje.

Nic z toho se přitom nezačalo dít až po masakru spáchaném Hamásem v říjnu 2023. Přesto o Izraeli vytrvale mluvíme jako o „jediné demokracii na Blízkém východě“. Nyní jsme tedy dospěli do bodu, kdy vznikl apartheidní zákon, který má zjednodušit zabíjení jedné skupiny obyvatel Izraele: veřejnoprávní televize o něm referuje jako o něčem docela normálním a čeští politici jako obvykle mlčí.

Autorka je redaktorka Deníku Alarm.