Headlinery na večerním pódiu budou producent elektroakustické hudby BJ Nilsen (Švédsko) a hudebnice a sound designérka Marta de Pascalis (Itálie).
Švédský skladatel a zvukový umělec BJ Nilsen aktuálně žije a působí v Amsterdamu. Jeho sugestivní experimentální ambient vzniká ze zvuků přírody a klimatických jevů. V poslední době nahrával zvuková svědectví o arktických oblastech Norska a Ruska. BJ Nilsen je rezidentem významného britského labelu Touch a vídeňského Editions Mego, vystoupil na nejvýznamnějších festivalech elektroniky a multimédií (CTM, Unsound, Sónar aj.).

Marta de Pascalis vytváří hypnotické zvukové krajiny za použití analogové elektroniky a systému smyček magnetického pásu. Byla jednou z rezidenčních umělkyň evropského programu SHAPE, její alba Her Core a Sonus Ruinae měla vřelý ohlas a jsou podložená silnými myšlenkovými rámci. Je zakladatelkou berlínského undergroundového festivalu Marina di Neukölln. Ad inspirace a smyčky: “Speaking of other musicians working with tapes and loops, I especially love Terry Riley, Aaron Dilloway and Boards of Canada.”
Dramaturg Pavel Klusák ke svému výběru dále dodává: „S nesmírnou radostí oznamujeme, že na festivalu vystoupí také Julia Reidy (Austrálie), která do současných volných forem elektronického experimentu jedinečným způsobem vnáší dvanáctistrunnou kytaru. Její živelnou, překvapivou a nadstylovou hru zachycuje LP Vanish (Editions Mego), které vyzdvihl i renomovaný časopis Wire a které korunuje silnou řadu Juliiných alb na významných světových labelech.“

Tomáš Šenkyřík představí své aktuální album „field recordings“ Voda, v němž zachycuje speciálními senzory zvuky z vodních hlubin, kontaminovanou vodu na Mostecku i speciálně snímané rytmické textury sněžení. Hlubinné naslouchání je pro Tomáše Šenkyříka způsobem, jak se spojit s odvěkým přirozeným světem.

S radostí na festivalu přivítáme také zásadní osobnost českého zvukového umění a pythagorejské elektroniky Milana Guštara. Živou performanci s ikonickou skladbou Alvina Luciera I Am Sitting In A Room uskuteční jeden z nejvýraznějších radikálních hudebníků dnešního Slovenska Fero Király.

Skupina Pátí na světě natočila nejpřekvapivější album letošního roku: Jupiter Carousel je cyklem nevšedních písní i estetickým manifestem. Kapela hudebníka, architekta a vypravěče Ivana Palackého vystoupí speciálně rozšířená o vokalistku Lucii Páchovou.

Do historického prostředí jezuitské koleje se vrací se svými barokními violami da gamba duo Irena a Vojtěch Havlovi: mezinárodní úspěch jejich letošního alba Melodies in the Sand, vydaného v Nizozemí, je dobrou příležitostí připomenout si jedinečnost stále objevných, neokázale spirituálních hvězd české akustické alternativy. Stejně jako v minulosti, i na letošní ročník mezinárodního festivalu A Day of Sound je vstup volný.

A Day of Sound se profiluje jako intenzivní ponor do aktuální experimentální a hledačské hudby od písní po volné plochy. Nabízí kondenzovaný jednodenní zážitek
těm, kdo jsou se zážitky nové hudby v kontaktu, ale také by rád představil hlubokou i zábavnou zkušenost experimentu těm, kdo ho chtějí poznat. Jedinečné prostředí Galerie Středočeského kraje velkoryse umožňuje koncertovat v působivých interiérech jezuitské koleje i ve scenérii pod širým nebem. Přijeďte do Kutné Hory prožít A Day of Sound!

A Day of Sound 2021, LINEUP:
B. J. Nilsen (SWE)
Marta de Pascalis (IT)
Julia Reidy (AUS)
Vojtěch a Irena Havlovi (CZ)
Pátí na světě (feat. Lucie Páchová) (CZ)
Fero Király plays Alvin Lucier (SK)
Tomáš Šenkyřík (CZ)
Milan Guštar (CZ)

Inscenace dokumentárního divadla pojednávající o pozapomenuté nebo přehlížené koloniální minulosti založená na kombinaci archivních materiálů, objektů, komentářů a osobních výpovědí. Video, tanec, hudba a masky jsou materiálem pro čtveřici protagonistů s rozdílnou životní zkušeností, vztahujících se k tématu společné minulosti i budoucnosti, rasismu, fake news či reinterpretaci historie. Tvůrci hledají podmínky pro emotivní sdílení společné historie, ale i rozdílů, předsudků, traumat, všedních situací, lásky a nenávisti.

Připravili a spolupracovali: Havlová, Housková, Nwagbo, Švábová, Brejcha, Búřil, Dörner, Hybler, Chmelař, Jedinák, Jiřička, Jakeš, Ježek, Kopřiva, Krupanský, Kyšperský, Mennsdorf-Pouilly, Mikyska, Nyass, Poláková, Procházka, Procházka, Svatoš, Švejda, Tarnovski, Vitvar, Wajsar, Zika

Produkce: Jedefrau.org, Maria Cavina

Handa Gote vznikli v Plasích u Plzně v roce 1997. Jedná se tak o nejstarší kontinuálně působící experimentální divadelní skupinu v ČR. Skupina má za sebou mnohé mezinárodní spolupráce s divadelními skupinami a tvůrci jako jsou Akhe, Rimini Protokoll, Gob Squad, Forced Entertainment, Romeo Castellucci a další a je již mnoho let jednou ze stálic mezinárodního experimentálního divadla. Spolupracuje též pravidelně s evropskýmidivadelními domy, například Teatro Viriato, Trafó Budapest, Nowy Teatr Warszawa, Theater Kampnagel Hamburg a další. Handa Gote jsou stálicí divadelních festivalů po celém světě a za své inscenace obdrželi mnohá ocenění. Historie koloniální politiky se pro Handa Gote ukázala jako silné téma a impuls pro novou práci, protože se setrvale snaží vnímat společnost z perspektivy toho, co se ztrácí, co bývá zapomenuto, z pozice oběti anebo lidské křehkosti, nikoli z perspektivy výkonu někoho výjimečného.

www.handagote.com

Podpořili: hlavní město Praha, státní fond kultury ČR, Ministerstvo kultury ČR, Městská část Praha 7

PAF Ostopovicesobota 28. 8. 2021

Ostopovice u Brna

+49° 9' 21.23", +16° 32' 34.33"

PAF na konci léta, šestý ročník hudebního bienále, proběhne tradičně u lesa nedaleko Ostopovic u Brna pod oblouky nikdy nedostavěné dálnice.

>>VYSTOUPÍ<<

bilej kluk

dj bingo

DJ GÄP

Isama Zing

Jim Krutor

martyyna

Poison Anna

SalviaSlowmotiondancer

Why Be

Vstupné v předprodeji: 300 Kč > https://bit.ly/3BT0zTk

//

Už za pár dní, v pátek 27. srpna, zahájí svůj sedmý ročník divadelní a taneční Bazaar Festival. Diváci se mohou tradičně těšit na díla umělců ze střední a východní Evropy, nicméně letošní ročník bude trochu jiný. Do uměleckého světa a diskuze vstoupí významní evropští vědci, jejichž středem zájmu je klimatická a biodiverzitní krize a stav naší krajiny. Bazaar Festival se tak stává nejen kulturní událostí, ale inovativně a provokativně propojuje svět vědy a kultury a vyzývá diváka k akci. Jsme krajina (?) To je téma letošního Bazaar Festivalu, který se odehraje na vícero místech Prahy ve dnech 27. až 30. srpna.

Co vedlo uměleckého ředitele a dramaturga festivalu, Ewana McLarena, k výběru tématu? “Zjistili jsme, že jsou středoevropští umělci, kteří chtějí pochopit určité vědecké paradoxy a přiblížit je publiku skrze příklady ze svého okolí. Řeší povrchovou těžbu hnědého uhlí v Německu, Česku a Polsku nebo stav vod a lesů, ztrátu biodiverzity, nebo potřebný odstup od lidského konání. Z mého pohledu jde o součást důležité vlny posunu kultury. Stojí za to takové umělce pozvat na setkání s českými diváky. A ne jenom je - letos zveme na festival i hvězdné středoevropské vědce!” Lze tedy očekávat, že dojde k zajímavému a přínosnému setkání tří skupin: umělců, diváků a vědců. Otázky klimatických změn jsou přítomné nejen v Evropě již po řadu let. Jak k těmto problémům a otázkám ale přistupuje společnost? Mění se něco a zajímá nás ještě vůbec, co se děje s naší krajinou a jaká je její, a tudíž i naše, budoucnost? To jsou otázky, které si ve svých dílech kladou pozvaní umělci. Bazaar Festival tak nejen představuje umělce, ale také provokuje k akci. I přesto, že epidemická situace u nás umožňuje konání festivalu, na poslední chvíli dochází ke změně v programu. Stav pandemie v Rusku nedovolí přicestovat umělecké petrohradské skupině AKHE. “Jsme obrovsky smutní, že tento legendární soubor nemůžeme uvést a zahájit festival dle původního programu. Diváci se ale i přes tyto komplikace mohou těšit na plnohodnotnou náhradu v podobě českého tvůrčího seskupení Wariot Ideal a jejich neméně provokativní inscenace Hlubiny”, říká Ewan McLaren.

Letošní ročník festivalu propojuje svět umělecký s tím vědeckým. Jejich společným bodem a zájmem je krajina, přírodní svět kolem nás a středem jejich společného zkoumání a reflexe je klimatická krize. Wariot Ideal vtáhne diváka až ke kořenům našeho vztahu k přírodnímu světu. Agata Siniarska se ve svém tanečním triu You are safe ocitá na osamělém ostrově uprostřed oceánu zahlceného plasty. Snaha zachránit planetu se ukazuje složitější, než se původně zdálo. POCKetART se diváky nabádají: “Představte si, že dýcháte”, a ptají se: “Vzpomínáš si, jaký to byl pocit, když jsme se mohli společně nadechnout? Když jsme mohli zabořit nohy do trávy? Když na nás dopadaly kapky deště?”. Jana Tereková a bees-R konfrontují člověka s jeho vlastním pocitem nadřazenosti vůči přírodě. Ale nejsme příliš domýšliví?

To jsou jen některé z otázek a témat, která umělci otevírají ve svých dílech, konfrontují je sami se sebou, s diváky a se společností vůbec. A nejen k těmto otázkám, ale i k mnohým dalším, v jejichž středu stojí naše krajina, biodiverzita, životní prostředí či klimatická krize, se vyjadřují ve svém výzkumu i špičkoví evropští vědci, kteří jsou hosty letošního Bazaaru. Již den před zahájením festivalu, ve čtvrtek 26. srpna, proběhne unikátní praktický workshop s německým entomologem Dr. Matthiasem Nussem. Účastníci budou přímo v terénu pražské Stromovky zkoumat a pozorovat stav biodiverzity hmyzu v přírodě v denních i nočních hodinách. Další evropskou vědeckou hvězdou, která na festival zavítá a bude součástí dvoudenního workshopu a diskusí “The Nature of Us Opening Lab”, je maďarská environmentální fyzička a klimatoložka, prof. Diána Ürge-Vorsatz. Jedním ze styčných bodů jejího výzkumu je právě téma zmírňování klimatických změn.
Doc. Alice Koubová z Akademie věd ČR bude diskusi nejen moderovat, ale je zároveň koordinátorkou výzkumného programu “Odolná společnost pro 21. století”, jehož cílem je zkoumat a ověřovat společenskou odolnost vůči krizím, kterým česká společnost v současnosti
čelí ve 21. století.

7. ročník Bazaar Festivalu se tak stává nejen kulturním a uměleckým setkáním, ale vyráží napříč obory, aby propojil umění a vědu s cílem aktivovat společnost k reflexi a akci. Zavítejte na pražský divadelní a taneční Bazaar Festival ve dnech 27.–30. srpna.
Vstupenky jsou k zakoupení v síti GoOut.

Srpen 1968 znamená pro několik generací českého národa veliké a stále živé téma. Je křivdou, se kterou jsme se doposud nevyrovnali. Dodnes silně rezonuje, s každým konkrétním člověkem však rezonuje rozdílný příběh. „To byl moment, kdy jsem si uvědomil, že je opravdu konec!“ „Jedenadvacátého srpna kolem desáté mě maminka vzala za ruku a nepustila po celý následující týden,“ říkají v dokumentu někteří z pamětníků, kteří se poznali na dobových záběrech z 21. srpna 1968 a z následujících dnů. Režisér dokumentu Jan Šikl říká: &quot;To, co si zřetelně pamatuju ze srpna 68, byla emoce. Emoce, která skutečně prostupovala naprosto každým a táhla se poměrně dlouho...
Režisér filmu Jan Šikl sbírá mnoho let soukromé rodinné filmové archivy. Před časem nalezl 3,5 hodiny profesionálně natočeného materiálu, na kterém je zachycena invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968. Většina ze záběrů nebyla dosud publikována. Jejich unikátnost spočívá mimo jiné i v tom, že je na nich zachycena řada různých míst po Československu. Autor začíná hledat, kdo a kde je v archivu zachycen. Další filmové materiály pocházejí od amatérských filmařů, kteří je nabídli během vzniku filmu. Tento syrový a neučesaný materiál ještě více dotváří obrazově vyrovnaný celek.
Vzpomínky na konkrétní události ožívají a pátrání se postupně mění v reflexi toho, jak se historický okamžik otiskl do nás samotných. Film pojednává o zkušenosti mezní situace a svébytné formě společenské paměti.
„Rok 1968 nevnímám pouze jako „srpen“. Ale jako to, co mu předcházelo - to velké celonárodní nadechnutí plné ideálů, ve kterém si všichni navzájem rozuměli. A rovněž to, co následovalo, tedy rychlé vystřízlivění a hluboká kocovina ze začínající normalizace. Některé filmové materiály ze srpna 1968, které
natočili filmoví amatéři, mají na konci kotoučku připojené záběry z pohřbu Jana Palacha. V tom spojení scén je cosi symbolického. Velká soudržnost a společné odhodlání, po kterém následuje smutek a bezradnost. Jako by tyto scény tvořily oblouk roku 1968. Dvě polohy, které symbolizují osud naší
společnosti,“ doplňuje režisér Jan Šikl.
Jan Šikl sbírá celý život amatérské a rodinné archivy, např. Televizní cyklus Soukromé století, oceněný cenou Česká radost na MFDF Jihlava, cenou Trilobit, cenou Elsa i Cenou Pavla Kouteckého. Česká televize spustila na začátku natáčení filmu kampaň, ve které oslovila lidi, zda sebe nebo své známé
v archivech poznávají nebo zda ví, na jakých místech byly události natočeny. Vznikl interaktivní web Rekonstrukceokupace.cz, který navštívilo v době okolo 21. srpna 2018 přes 60 000 lidí. Film sleduje toto pátrání a příběhy některých z lidí, kteří se režisérovi přihlásili.

Co se přihodilo v srpnu 1968
21. srpna 1968 překročila hranice Československa vojska 5 států tzv. Varšavské smlouvy. Maďarska, Polska, Bulharska, Německé demokratické republiky. Hlavní podíl na invazi však měla armáda Sovětského svazu. Celkem několik set tisíc vojáků a obrovské množství tanků, obrněných vozidel, letadel… Vpád vojsk měl za cíl ukončit v Československu proces, pro který se vžil název Pražské jaro. Lidé v Československu cítili potřebu se vyjadřovat k věcem veřejným. Chtěli změnit poměry společnosti, ve které žili. Toužili po reformách v politice, hospodářství i kultuře. Touha po změnách prostupovala celou společností. Lidé své naděje upnuli k novému reformnímu vedení Komunistické strany, v jejímž čele stál Alexander Dubček. Sovětské vedení se rozhodlo ukončit tyto demokratizační změny. Obávalo se, že Pražské jaro bude inspirací i pro okolní komunistické režimy. Přišel 21. srpen a s ním invaze cizích armád. Má na svědomí přes sto mrtvých, stovky raněných a obrovské materiální škody. Desítky tisíc lidí emigrovaly. Desítky tisíc jich byly vyhozeny ze zaměstnání. Společenské reformy byly ukončeny a nastalo období tzv. normalizace. Sovětská vojska zůstala v Československu až do roku 1990.

PREMIÉRA: 21. srpna 2021 na MFF Karlovy Vary (sekce Zvláštní uvedení)

Více informací o dalších projekcích najdete v úvodním banneru na Facebookovém profilu filmu: https://www.facebook.com/Rekonstrukceokupace

TRAILER: https://www.youtube.com/watch?v=QetbZ1K618o

Tato družba v podobě dvoudenní události v čase divadelních prázdnin ohledává nové možné role kulturní instituce vylamující se ze své úzké umělecké specializace. Výroční projekt vytváří dočasný prostor pro společné trávení času, ve kterém je možné estetickými i mimoestetickými perspektivami svobodně nahlížet nové potenciální zdroje utopického myšlení.

Kurátory prvního ročníku jsou výtvarná umělkyně Katarína Hládeková a sociolog Vojtěch Pecka. Jejich program nabízí společné setkání umělecké, sociologické, politologické či klimatologické scény a široké veřejnosti sevřené snahou hledat nové formy trávení volného času v době klimatického rozvratu. Dům kultury a únavy je možné navštívit kdykoli v průběhu dvou dnů jeho trvání, volně přicházet a odcházet, účastnit se programu i nedělat nic.

Volný čas jako by v lockdownové realitě splynul s časem pracovním. Obojí charakterizuje výkonnost a řízenost. I před pandemií se volný čas stával více výkonem než uvolněním. Volno, které je potřeba především zaplnit a prožít aktivně ve snaze nevypadnout z rytmu pozdního kapitalismu a živé tvorby své jedinečné identity. Když mluvíme o aktivismu a společenské změně, je právě volný čas a jeho potenciálně subverzivní prázdnota prostorem pro jinakost, která v našem světě mizí pod přívalem logiky produkce. Volný čas může být naším prostorem pro alternativní uvažování. Jaké formy kolektivního bytí nabízí čas (post)pandemické budoucnosti? Jak se vrátit k volnému času trávenému s druhými lidmi a co od něj očekávat? Jak (ne)plánovat? Jak hledat společně radost a energii pro utopické uvažování?

Klimatická krize, kterou virová odbočka dočasně vytlačila ze zájmu, nijak neustoupila. Vyvstává nutnost uvědomit si dopad změn a turbulentní globalizační reality na prožívání, psychologii i trávení každodenních chvil. Z utopie trvalého pokroku se pro mnohé stala noční můra a řada hlasů se obává planetárního vyhlazení. Jiná možná cesta je přesunout pozornost k obnově, odolnosti, adaptaci – jak osobní, emocionální, tak kolektivní, ekosystémové. Volný čas jako nová utopie!

WWW.DUMKULTURYA.CZ   

Vyrůstáme obklopeni krajinou, vrozeni do krajiny. Mnohdy ani nejsme schopni ji vidět. Splývá nám v pozadí. Krajina pro nás není uchopitelná jako celek, a jelikož nemá centrum – střed – otevírá se na všechny strany. Vnímavosti ke krajině a jejím proměnám je třeba se učit, neustále ji prohlubovat a zdokonalovat. Teprve pak můžeme zahlédnout něco z její podstaty a zahlédnou její odraz v nás, v naší kultuře.

Výtvarník Jan Jedlička ztratil krajinu svého mládí. Politické poměry po roce 1968 ho přiměly k emigraci. Usadil se ve Švýcarsku. Následovalo takřka deset let hledání nového zdroje inspirace. Témata, která rozvíjel v Praze, se ukázala být do ciziny nepřenosná. Až při prázdninové cestě do kraje toskánské Maremmy jej hluboce oslovila místní rovinatá krajina. Zde nalezl svůj nový umělecký domov a jako umělec začal od bodu nula.

Dokumentární film mapuje Jedličkovu čtyřicetiletou cestu, během níž zatvrzele hledá způsob, jak uměleckými prostředky vyslovit krajinu – vyjádřit ji v její pravdě a podstatě. Nechce do krajiny vnášet své představy a konstrukty, věří v sílu těch nejzákladnějších výtvarných prvků – světla a barvy. Charakteristickým rysem jeho práce je zemitost, víra v matérii, která se promítá do výběru výtvarných technik, se kterými pracuje. Na svých cestách si všímá barevnosti podloží. Sbírá barevné horniny a hrudky, ze kterých ručně vyrábí pigmenty, se kterými pak pracuje ve svých malbách. Zobrazovaná krajina se tak v přeneseném smyslu stává i prostředkem (pigmenty) svého zobrazení. Film není pouhým portrétem umělce, ale především portrétem vztahu člověka a jeho krajiny.

7. srpna 2021 by oslavila sté narozeniny česká spisovatelka a překladatelka Bohumila Grögerová.
Autorka experimentálních textů, překladů, rozhlasových her i výjimečných próz tvořila téměř 50 let autorskou dvojici s Josefem Hiršalem. Napsali a přeložili spolu řadu knih, zprostředkovávali kontakty se zahraničím, v roce 1968 vydali proslulou sbírku experimentální a konkrétní poezie Job-boj.

V letohrádku Hvězda v Praze od června do října probíhá výstava SETINY věnovaná životu a dílu Bohumily Grögerové a v sobotu 7. srpna se uskuteční narozeninový Minifest se vstupem zdarma.

Na open-air přehlídce skupin nezávislé hudební scény zahrají kapely Kolna, Mutanti hledaj východisko, Reverb Machine a DBLV, které se objevily na nově vydané CD kompilaci zhudebněných textů Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala. Pestrý program je připraven také pro děti – jako poctu autorčině hravé tvorbě proběhnou workshopy zaměřené na výrobu krasohledů.

K výstavě vyšlo nejen netradiční CD a katalog, ale také reprint sbírky Job-boj. Výstavu a doprovodné programy pořádá Památník národního písemnictví ve spolupráci s A2 kulturním čtrnáctideníkem. Více o projektu na webové stránce setiny.cz.

Spolurežisérka úspěšného dokumentu V síti a držitelka Českého lva Barbora Chalupová představuje svůj celovečerní debut Zákon lásky. Tragikomická dokumentární roadmovie sleduje cestu zákona, jenž může ovlivnit životy statisíců lidí. „Zákon lásky“ zajistí manželství všem bez ohledu na jejich sexuální orientaci a podporuje ho většina obyvatel České republiky. Komu tedy návrh vzbuzující vášně a nebývalé emoce vadí? V hlavní roli filmu se představí Poslanecká sněmovna České republiky, ve vedlejších rolích pak názoroví protivníci - hnutí Jsme fér a Aliance pro rodinu. Snímek vstupuje do kin 5. srpna 2021 a nyní představuje trailer.

"Na přelomu roku 2017 a 2018 jsem se poprvé setkala s tématem rozdílu mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím. Záhy jsem zjistila, že registrace právně ani symbolicky v podstatě nic neznamená. To byl prvotní moment, kdy jsem se o téma začala hlouběji zajímat. Okolí se mě opatrně ptalo, zdali má vůbec smysl točit film o homosexuálech v roce 2018, tyto obavy se ovšem po prvních dnech natáčení rozplynuly, protože jsme nakonec po tři roky přihlíželi nesmírně vypjaté debatě. Nesporná aktuálnost tématu je ve filmu ještě znásobena faktem, že poslední klapka padla teprve před dvěma měsíci, kdy ve Sněmovně došlo po neuvěřitelných tisíci dnech k hlasování v prvním
čtení o novele zákona. Dokument tedy sází nejen na sílu několikaletého časosběru, ale zároveň i na stále živou událostí," říká k filmu režisérka Barbora Chalupová.

Plakát filmu zobrazuje jednu ze základních svatebních zvyklostí. Tou je svatební dort, jehož krájení je tradičně symbolickým okamžikem a jednou z prvních činností, kterou novomanželé dělají společně. Autorem vizuálu je Jan Poukar (grafické studio Poukardesign), držitel Českého lva 2020 za nejlepší plakát (film Krajina ve stínu). Oceňovaný grafik ke vzniku vizuálu říká: „Původní nápad byl, že neonový přechod mezi dvěma barvami v logu filmu, jen doplníme
o nějakou silnou černobílou fotku. Bára pak ale navrhla lehčí přístup a to využití svatebního dortu jako symbolu svatby. Ten jsme pro naše potřeby rozřízli a opatřili postavičkami ženichů a nevěst, které krásně vymodeloval animátor Ondřej Slavík. Tím vznikl svěží plakát, který s určitou lehkostí poukazuje na velmi důležitý problém v naší společnosti.“

Trailer ke zhlédnutí| https://www.youtube.com/watch?v=29r-x4djBAU&amp;list=PLMjX-mAaDj_nNy7tOIazX-9lwuf67vMKp&amp;index=6

Film vznikl v produkci společnosti Silk Films, koproducentem je Česká televize – TPS Aleny
Müllerové., a byl podpořen Státním fondem kinematografie.
Distributorem snímku je společnost Bontonfilm.

23. filmová přehlídka Kino na hranici zveřejnila spot letošního ročníku, který odkazuje na důležitou součást festivalového programu – výročí vzniku Visegrádské skupiny, potažmo na programové cykly Visegrádské komety a Visegrád non-fiction.

Festivalový spot navazuje na letošní grafické řešení Kina na hranici. Tematizuje letní oblohu, na níž vidíme 30 hvězd symbolizujících 30 let, které uběhly od založení Visegrádské skupiny: společenství čtyř středoevropských států – Polska, České republiky, Slovenska a Maďarska – jehož cílem je prohloubit vzájemnou spolupráci mezi těmito zeměmi. Uplynulo už také více než dvacet let od vzniku Mezinárodního visegrádského fondu. Během tohoto období vznikla řada filmových koprodukcí, které byly plodem spolupráce výše zmíněných států. Kino na hranici vám představí výběr těchto snímků v cyklu Visegrádské komety. Každoroční cyklus těšínských debat o literatuře a literární reportáži pak letos ponese název Visegrád non-fiction.

Symbolika festivalového plakátu a spotu však odkazuje také k letní atmosféře a k setkání na česko-polské hranici, na něž netrpělivě čekáme už rok. „Loňský rok byl náročný, neumožnil nám sejít se a užít si neopakovatelnou festivalovou atmosféru společně, nedal nám příležitost k dlouhým a radostným rozhovorům na břehu řeky Olše s přáteli, které jsme dávno neviděli.

Nicméně uvědomili jsme si díky němu, jak důležitý je osobní kontakt s druhým člověkem i samotná naděje, že se v Českém Těšíně a polském Těšíně opět setkáme na následujícím ročníku festivalu,“ dodává Iwona Cichy, autorka plakátu a grafického řešení letošního Kina na hranici.

„Filmová přehlídka proběhne letos na přelomu července a srpna – a to je přece nejvhodnější období k tomu, abychom pozorovali hvězdné nebe a vyhlíželi padající hvězdy. Světlé linky na obloze nám pak rychle připomenou přání, na jejichž splnění nám záleží nejvíc. Jaká přání to jsou? Máme jich několik, ale jedno z nich je hlavní a my doufáme, že se nám vyplní. Na shledanou v srpnu na Mostě přátelství!“

Autorem spotu, který čerpá z plakátu Iwony Cichy, je Kacper Zamarło.

Spot můžete zhlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=A_JD0wn-s9Q