Výběr z tisku začněme tentokrát ve Spojených státech. Řada amerických listů se koncem listopadu věnovala diplomatické roztržce mezi Evropou a USA v souvislosti s provozem tajných amerických věznic rozmístěných na evropském území.
Aféra přitom vypukla již na začátku listopadu, kdy přinesl deník Washington Post o věznicích první zprávy. Na žádost americké vlády však neuvedl údaje o tom, ve které zemi se přesně nacházejí. Deník New York Times pak 30. listopadu referoval, že američtí představitelé na základě tlaku států EU přislíbili, že konečně poskytnou o těchto zadržovacích střediscích a převážení zajatců přes území evropských států bližší informace. Zároveň také prohlásili, že „americké akce jsou v souladu s mezinárodním právem“. Tato vyjádření přišla po schůzce nového německého ministra zahraničních věcí Waltera Steinmeiera s ministryní zahraničí Condoleezzou Riceovou a po dopisu, které Riceové jménem Evropské unie zaslal britský ministr Jack Straw. „Spojené státy zjišťují, že tyto otázky vyvolávají pozornost evropské veřejnosti i parlamentů a je na ně potřeba odpovědět,“ cituje list tiskového mluvčího ministerstva zahraničí USA. Deník také uvádí vyjádření nejmenovaného evropského diplomata, který uvedl, že se téma věznic zřejmě stane důvodem neplánované návštěvy americké ministryně v Evropě. „Nálada v Evropě se dá označit za rostoucí znepokojení nad tím, čemu lidé říkají americký „gulag“, a všemi těmi zprávami o zastávkách vězňů v Evropě,“ uvedl diplomat. New York Times také v souvislosti s aférou přináší informaci o tom, že americké postupy v Evropě momentálně vyšetřují orgány Evropské unie a Rady Evropy. Podle dosavadních výsledků šetření prováděného nevládní organizací Human Rights Watch letové záznamy strojů převážejících vězně naznačují, že by věznice mohly být umístěny v Polsku nebo Rumunsku. Obě země však tato obvinění odmítla. Komisař EU pro spravedlnost Franco Frattini se v diskusích o tajných amerických věznicích dokonce nechal slyšet, že pokud se zjistí, že podobná zařízení na svém území povolila členská země EU, bude čelit „vážným důsledkům“, které mohou zahrnovat i ztrátu hlasovacího práva v Unii.
V posledních několika týdnech se také do anglickojazyčných médií vrátila debata o autorských právech a kopírování digitálních nahrávek, které se věnujeme i v našem týdeníku. Důvodem byla mimo jiné kontroverze kolem nedávných rozhodnutí zbývajících členů věhlasné psychedelické rockové skupiny Grateful Dead, kteří se po mnoho let prezentují jako zastánci volného šíření nahrávek svých koncertů jak na digitálních médiích, tak i na internetu. Před nedávnem však bývalí členové kapely, které se rozpadla v roce 1995 po smrti kytaristy a zpěváka Jerryho Garcii, zaskočili své fanoušky nečekaným krokem. Obchodní zástupci rockové skupiny totiž v průběhu listopadu nařídili neziskové organizaci Internet Archive, aby ze svých webových stránek odstranila nahrávky, které si mohli příznivci skupiny stahovat pro svou potřebu. Důvodem byl zřejmě fakt, že Grateful Dead začali nahrávky nabízet k prodeji na svých vlastních internetových stránkách. Fanoušci ale iniciovali petici, ve které protestovali proti změně přístupu skupiny k šíření svých písní. Petice vyhrožuje bojkotem nahrávek a upomínkových předmětů. Kanadský deník Globe and Mail přinesl 1. prosince zprávu agentury AP, podle níž členové skupiny částečně tlaku ustoupili. Tiskový mluvčí prý oznámil, že „se skupina shodla, že publiku znovu zpřístupní možnost stahování nahrávek, i když ty z mixážních pultů z koncertů, které jsou právně vlastnictvím Grateful Dead, budou přístupny pouze k poslechu, a nikoliv ke stažení“.
Britský zpravodajský a ekonomický týdeník The Economist přinesl ve svém vydání 24. listopadu dvě zprávy, které nemajetnější čtenáře z východní Evropy nepotěší. V první se věnuje hodnocení toho, zda se státům střední a východní Evropy daří překonat ekonomickou propast, která je dělí od „staré“ Evropy. Cituje výroční zprávu Evropské rozvojové banky, podle níž i ty země, které jsou v oblasti dávány za vzor, postupují kupředu v reformách ekonomiky jen po centimetrech. V sociální oblasti a zdravotnictví pak trpí systémovými problémy podobně jako západní státy, ale nedisponují na rozdíl od nich dostatečnými zdroji a nemají také tolik času na jejich řešení. Potěšující zprávou naopak je, že se čím dál víc lidí v oblasti dostává nad oficiální hranici chudoby. Světová banka vypočítala, že ve světě je touto hranicí příjem jednoho dolaru na den. Ve východní a střední Evropě, kde jsou vyšší náklady na oblečení a topení, však je tato hranice stanovena na 2,15 dolaru na den. Mezi léty 1998 a 2003 se podle týdeníku pod touto hranicí ve východní a střední Evropě nacházelo 60 milionů lidí. Mluvit v souvislosti s chudobou o nechutných boháčích se některým lidem zdá nevkusné. Redaktorům z Economistu však zjevně nikoliv, protože do stejného čísla umístili i článek o opětném nárůstu platů a odměn amerických manažerů nadnárodních společností. V roce 2004 jejich plat činil zhruba 431 průměrných platů dělníka, zatímco v roce 2003 to bylo „jen“ 301 a v roce 1982 „pouze“ 42 průměrných platů. List zejména kriticky upozorňuje na fakt, že mnohdy tyto odměny nemají žádnou souvislost s výkonností firmy, a zmiňuje například manažera společnosti Walt Disney Michaela Eisnera, kterému bylo za 13 let ve funkci vyplaceno 800 milionů dolarů. Vysoké odměny si odnesl i přes to, že v tomto období měla firma ekonomické výsledky, ze kterých akcionáři nemohli mít velkou radost.
Z amerického tisku vybíral Filip Pospíšil.