Po jedenácti stoletích se Polsko konečně dočkalo – katolická tvrz polských vlastenců je vybudována, padací most se pomalu zvedá a z útrob hradu vychází záře z jasných čel spanilých rytířů. Takzvaná čtvrtá republika vejde do dějin jako období snah o morální obrodu národa, očistu politického prostředí. Tyto ušlechtilé plány jsou však už od samého počátku v režii extremistů, populistů a katolických fanatiků.
Na varšavských knihkupectvích visí ohromné nápisy: „Dva, co ukradli měsíc: VYPRODÁNO“. Nosiče snímku, jenž byl natočen v roce 1962 a v těchto dnech nabyl na aktuálnosti, putují z ruky do ruky polských voličů, kteří se snaží zhlédnutím tohoto pohádkového příběhu lépe uchopit novou politickou realitu. Hlavní role dvou líných a zlých jednovaječných bratrů Jacka a Placka ztvárnili právě bratři Lech a Jarosław Kaczyńští, kteří založili v roce 2001 stranu Právo a Spravedlnost (PiS). Aby se Jacek a Placek vyhnuli práci a povinnostem, byli schopni ukrást měsíc, okrást vlastní matku o poslední bochník chleba a spáchat mnoho dalších nepěkných činů, ve kterých předčí i známé firmy Maxe a Moritze z příběhů Wilhelma Busche. Kromě toho ve filmu zazní z úst kluků Jacka a Placka i prorocký popěvek o ovládnutí Polska. V tom, že za svým si oba umějí jít, nenechávají opravdu nikoho na pochybách:
– Jak víš, že ty závody vyhrajeme?
– Musíme to navlíknout tak, abysme vyhráli. Moh bych například všem podrazit nohu.
– Néé… všimnou si toho a zmydlej tě. Lepší bude, když na cestu nasypeme skleněný střepy...
Jak řekli, tak udělali. Volební vítězství si Lech Kaczyński v souboji o prezidentský post s Donaldem Tuskem letos v říjnu pojistil podobnou metodou. Poté, co Kaczyński získal jen druhé mís to v prvním kole prezidentských voleb, jeho partajní soukmenovec (dnes po vyloučení a pokárání znovu čerstvě přijatý do PiS) Jacek Kurski oznámil polskému národu, že se Tuskův dědeček kdysi přihlásil jako dobrovolník do Wehrmachtu. Informace byla v tu chvíli nepotvrzená a Kurski se musel omluvit, měla ale silný dopad na polské voliče. A to i přes to, že se na veřejnost dostal téměř vzápětí Kurského výrok: „To s Wehrmachtem je lež, ale národ je hloupý a zaostalý, uvěří tomu. Takže jdeme do toho.“
Jacek Kurski, někdejší člen radikální Ligy polských rodin, tak potvrdil svou pověst nejobávanějšího a nejbezohlednějšího muže polské politické scény. Byl a je věrným spojencem Jarosława a Lecha Kaczyńských a všichni společně používají k dosažení svých cílů metody Jacka a Placka. Ve spojení PiS s Ligou polských rodin a populistickou stranou Sebeobrana tak nabyla tvář polské morální očistné revoluce obludných rysů Jacka Kurského, šéfa Sebeobrany Andrzeje Lepera, nacionalismu a štvavého ultrakatolicismu.
Morálka paní Dulské
Důkaz své vážné snahy o obnovu mravní čistoty polského národa podal nový režim 19. listopadu v Poznani na konferenci věnované „pochodům rovnosti“, kde se probíraly mimo jiné i otázky zaměstnanecké diskriminace z důvodů náboženských, rasových či sexuální orientace. Po konferenci měl následovat „pochod“, upozorňující na porušování práv menšin. Policie na žádost radnice vydávala rozkazy k rozpuštění shromáždění ještě v době konání konference. Její výzvy ovšem podle tvrzení účastníků uvnitř v sále nikdo neslyšel. U východu již čekaly houfy násilníků z Celopolské mládeže (militantní odnože Ligy polských rodin) a zároveň organizátoři nejrozmanitějších setkání s německou fašistickou mládeží, dále fotbaloví fanoušci a ultrakatolíci. Ti začali po vycházejících delegátech házet vejce a koňské kobližky a vykřikovali: „Buzny do plynu!“, „Smrt úchylům!“, „Jste hanbou Polska!“, „Teplouši a úchylové, uděláme s váma to, co udělal Hitler se Židama!“ Policejní těžkooděnci zprvu oddělovali obě skupiny demonstrantů, aby nedošlo ke střetu. Později si policisté začali bez uvedení důvodů zapisovat totožnost účastníků „pochodu“. Když demonstranti ve svém středu sestavili ze svíček pacifistický znak, strhl se zmatek a policie je začala s velkou dávkou agresivity zatýkat a strkat do antonů.
Na komisariát bylo předvedeno celkem 68 osob, kterým za účast v nelegální demonstraci hrozí trest až 30 dnů odnětí svobody nebo pokuta 5000 PLN (asi 40 000 Kč). Všichni zadržení účastníci podali stížnost na poznaňského starostu Ryszarda Grobelného. Už při sepisování stížností se ale ukázalo, že podle polského práva je trestným činem jen hanobení rasy a národa či vyznání, nikoli hanobení osob s odlišnou sexuální orientací. Tři týdny po zásahu byl jeho velitel, inspektor Waldemar Jarczewski na základě rozhodnutí vicepremiéra a ministra vnitra Ludwika Dorna povýšen. „Pochody rovnosti” mají v Polsku dlouhou tradici, stejně jako represivní zásahy proti nim. Ten letošní se odehrál dvacet let po takzvané akci Hyacint, při níž tajná policie pod záminkou ochrany společnosti před AIDS sbírala osobní data a informace o homosexuálech v Polsku. Na přímý rozkaz tehdejšího ministra vnitra, generála Czesława Kiszczaka, začal 15. listopadu 1985 velký policejní zásah ve školách, podnicích, klubech atd. Policie ve spolupráci s jednotkami lidových milicí nejprve zatkla osoby, které podezřívala z homosexuality nebo z kontaktu s takovými lidmi. Tyto osoby byly nuceny podepsat jakési „prohlášení homosexuála“, v němž stálo: „Tímto prohlašuji, že já (jméno a příjmení) jsem od narození homosexuál. Během svého života jsem měl mnoho partnerů, všichni byli zletilí. Osoby nezletilé mne nezajímají.“ Pak jim byly sejmuty otisky prstů a založena „karta homosexuála“. Následně byli zadržení různými triky nuceni přislíbit spolupráci s tajnou policií a v mnoha případech i popisovat sexuální praktiky. Akce trvala do roku 1987 a během těchto let byly do takzvané růžové kartotéky založeny složky asi na 12 000 homosexuálů. V důsledku represí začala velká část homosexuálů svoji orientaci velmi pečlivě ukrývat a mnozí z nich emigrovali. Současné tažení vítězných politiků za „čisté Polsko” se tedy může v nedávné komunistické minulosti Polska ledasčím inspirovat.
Nová interpretace Desatera
Je samozřejmé, že očista IV. polské republiky (Rzeczpospolita Polska, RP) má být provedena ke katolickému obrazu. K němu by podle Kaczyńských mělo patřit, že polské ženy nebudou mít právo rozhodovat o životě svého nenarozeného dítěte. Potrat je přece podle nich vraždou. Kupodivu jí však zřejmě již není trest smrti, který prezident vehementně prosazuje.
Zemi je také nutné očistit od zhýralého nihilismu, který se rozbujel jak v Polsku, tak v celé Evropě. „Nihilistická vize člověka (ke kterému až donedávna neexistovala alternativa), jež stále triumfuje v evropské právní axiologii, emanuje především ze sobeckého banditismu,“ píše Głos – Tygodnik katolicko-narodowy (Hlas – národně katolický týdeník) – ve svém článku Kdo se bojí Polska?, a pokračuje: „Cesta k nihilismu byla nastolena již za rozhovorů u kulatého stolu před šestnácti lety. Od té doby byl vývoj země omezen těsnými rámy a úpěl pod vládou estébácko-mafiánské III. RP.“ Léčbou by měl být program PiS „Polska solidarna“ (Solidární Polsko). Nápravy se docílí mimo jiné tím, že se banditům sebere, co nakradli, a získaný obnos se rozdělí polským sirotkům, jak tvrdí sametový, ale rozhodný hlas z televizního šotu vítězné strany.
Vládní PiS kritizuje především korupci, konflikt zájmů, provázanost politiky s finanční a podnikatelskou sférou. Ale po dvou týdnech jejího vládnutí je tu už první aféra: ministr státní pokladny Andrzej Mikosz byl ještě nedávno poradcem litevské firmy, která se uchází o právě privatizovaný polský farmaceutický podnik Jelfa. Ačkoli Mikosz tvrdí, že rozhodovat o výsledcích privatizace budou jeho podřízení, ústavní odpovědnost ponese v každém případě on. Další prohřešky členů nové vlády z dob, kdy ještě nebyli v kabinetu, dosud řeší polské soudy.
Kaczyński chce také pomocí ústavy a „etického kodexu“ posilovat prezidentské pravomoci. A chce se také vypořádat s neblahým dědictvím socialismu. Přitom v Sejmu má pravice 380 ze 460 mandátů a dříve silné postkomunistické strany u voleb propadly. Údajně středo-pravicová strana PiS vyhrála volby s programem, který sliboval především péči o hladovějící sirotky a rolnictvo. Kromě toho také snížení daní, úlevy pro drobné podnikatele, ochranu stávajících a vytvoření nových pracovních míst, růst sociálních dávek, finanční podporu rodinám a k tomu snížení nezaměstnanosti a rozpočtového deficitu. Levice si v Polsku vyměňuje role s pravicí a žádná ze stran nedodržuje předvolební sliby ani povinnosti vůči koaličním či smluvním partnerům. Reakcí na tento stav a dlouhotrvající proces reforem je absolutní ztráta důvěry k politikům a vysoká volební neúčast. Voliči jsou politikou znechuceni natolik, že k volbám do Evropského parlamentu jich přišlo jen 20 %, do Sejmu 40 % a prezidentských voleb se zúčastnilo sotva 48 %. Je tohle ještě demokracie?
Shrnuto a podtrženo: v zemi podle posledních průzkumů roste móda celibátu, pravdu zde diktuje Rádio Maria, popřípadě jeho liberálnější verze Rádio Józef. Možná by bylo na místě oficiálně uznat nový druh emigrace. Kromě známé ekonomické, politické, náboženské a kulturní přibude ještě nová kategorie – mravní neboli polská. Ti „nemravní“ (nejen homosexuálové, ale i ti, kteří nejsou z ultrakatolických a skinheadských okruhů, nebo jsou nedej bože cizinci, příslušníci národnostních a náboženských menšin, liberálové atd.) totiž budou dost možná muset vyhledat alespoň přechodně nové útočiště. Matko Boží z Čenstochové, stůj při polském lidu až do dalších voleb a prosím tě, zařiď, aby byly hodně brzo.
Autorka je polonistka a ukrajinistka.