Naprostá většina opia či jeho odvozenin na světě – včetně Evropy – pochází z Afghánistánu.
Z Afghánistánu se pozvolným a zákonitým procesem stal nekorunovaný císař v říši států narkotik. Je z něj země plná heroinu; jakýsi uboze grandiózní hotel „HERO-IN“, kde se každý živí, jak umí. Nejčastěji válkou a opiem. Válka i opium bývá velkým utrpením a zároveň kšeftem za miliardy. A obé je rozprostřeno značně nerovnoměrně. V čase i mezi jednotlivými lidmi. Podle některých odhadů si prostřednictvím drogového „podnikání“ přijde hnutí Talibán ročně asi na 300 milionů amerických dolarů.
Trvalá svoboda opia?
Situace je to poněkud paradoxní. Svržení militantního hnutí „operací Trvalá svoboda“ možná na nějakou dobu majoritní populaci ulehčilo, rozhodně z ní však nesvalilo břímě pěstování, prodeje či užívání opiátů. Přísní islamisté jejich tradiční produkci dosti tvrdě potírali. Když je koaliční akce na dobu menší než malou smetla ze scény, zmizely mnohé zábrany a úhrn výroby se postupně zvětšil na mnohonásobek starší úrovně. Aktuálně jde údajně o největší finanční zdroj bojovných náboženských extremistů.
Zajímavé je, že jakousi soudobou paralelu tohoto neblahého vývoje můžeme vidět v Mexiku. Tamějšímu masivnímu rozvoji drogových kartelů, proti nimž nepříliš úspěšně válčí pravidelná armáda, nepřímo napomohly Spojené státy. Což (ústy Baracka Obamy a Hillary Clintonové) připouští sám oslabený hegemon západní polokoule – a současně hlavní odbytiště latinoamerických narkotik, odkud zase na jih, oddělený stále děravou hraniční bariérou, tečou proudy nelegálních zbraní.
Neobyčejně hornatý a takzvaně zhroucený stát Afghánistán má také nepřehlédnutelný vliv – dominuje globální produkci tvrdých omamných jedů. Přičemž světu, včetně Evropy, jich v průběhu každého z dvanácti měsíců nabízí mnoho milionů kilogramů. Nebudeme zbytečně házet ciframi, leč přes devadesát procent celkového objemu opia či odvozenin pochází právě odtud. O hodně tím vlast mudžahedínů takříkajíc utekla „drogami nasáklému“ Myanmaru (Barmě), kde sama panující junta participuje na lukrativní produkci drog. A přitom „země tisíců pagod“, jak se ještě někdy Barmě říká, levitovala v drogových tabulkách vždycky hodně vysoko. Do počátku devadesátých let se právě s Afghánistánem „střídala“ ve vedení pochybného žebříčku území, která nejvíce zneužívají mák setý. „Zlatý půlměsíc“, kam náleží Afghánistán, tak ještě více zdůraznil, že „Zlatý trojúhelník“, navíc s Laosem chváleným OSN za mýcení narkotik, bledne a prýská.
Neznalostní ekonomika
Boj se zly všeho druhu se pro centrální vládu v Kábulu stává stále obtížnějším a zdánlivý úspěch druhého „demokratického“ prezidentského klání je jen velikou mystifikací západní veřejnosti. Spojenými státy dosazená hlava země Hamíd Karzáí (pravděpodobně úspěšný obhajitel svého postu) se změnila ve velmi nákladného starostu Kábulu a nejbližšího okolí. Metropolní tisk jej karikuje, kterak s rýčem vprostřed lánu máku osobně „přikládá ruku k dílu“. Sarkasmus je plně na místě. Americké záměry leteckých zásahů vůči souvislým plochám makovic narazily na nesouhlas tvrdých hlav místní exekutivy. Neboť ta si na prstech spočítala, že by šlo o výbušné téma, omamný prostředek, jímž by protivládní síly bez námahy svedly další vítěznou bitvu o srdce rolníků…
Čím to? Geograficky i etnicky členité území patří k nejbídnějším vůbec. Postrádá základní životní potřeby. O moderním systému vzdělávání, sociální péči či léčení, speciálně třeba desítkami let konfliktů rozšířených duševních chorob, nemluvě. Analfabetická čili vlastně „neznalostní ekonomika“ je pravidelně podkopávána buď boji s invazory nebo mezikmenovým třenicemi. Jeden z hospodářsky nejslabších celků na mezinárodním poli nemá prakticky žádný průmysl, výrobní sféry jsou pastevectví – a zemědělství. Nestabilita, jakož i opakovaná sucha v podstatě permanentně podlamují hliněné nohy místního HDP, jenž činí 700 dolarů na hlavu. To zákonitě vede k oblibě zoufalých, leč v podstatě tradičních řešení. I při malé produktivitě ale relativně výnosných.
Uplatnění místní antidrogové politiky dále ztěžuje se zmíněnými důvody úzce propojená všeobecná korupce státní správy či policie a armády. Jak to pravidelně vídáme též ve zmíněném Mexiku. Všudypřítomná úplatnost nadto znevěrohodňuje logiku masivních zahraničních dotací vládním silám, které si víc než věrnosti zemi cení loajality klanu. Ostatně přesně na tytéž problémy před lety narážely exekutivy závislé na komunistické Moskvě. Vývoj ve strategicky klíčovém Afghánistánu, sousedícím s neklidným Pákistánem a výbojným Íránem, není dobrý. Rychlý, až příliš laciný koaliční triumf nad Talibánem před sedmi lety připomíná jiné – v globálním světě úzce propojené – semeniště fundamentalismu: za Saddáma Husajna ještě zcela sekulární Irák. Coby monument opakování starých chyb se tudíž tyčí vietnamizovaný otazník, jestli intervence zvládne pacifikovat odhodlané podvratné skupiny, jež financují nelegální cesty pašeráků. Tragická sovětská okupace, která začala právě před třiceti lety, rozvrácená rovněž všeobecnou každodenní dostupností drog vojákům, naznačuje celkové výhledy mise. Perspektivy v omamném prostředí „zfetovaném“ dogmatikou, závislostí na různicích a „kultuře kalašnikovů“. Tyto výhledy jsou začarovaným kruhem netoliko afghánským.
Autor je historik a politolog.