Bratři

V letošní nabídce karlovarského filmového festivalu se objevilo hned několik zajímavých zástupců dánské kinematografie. Paradoxně se však vyplatilo chodit spíše na nepříliš známé režiséry než vsadit na „jistotu“. Nové, značně tezovité opusy zakladatelů hnutí Dogma 95 Thomase Vinterberga Můj miláček, ráže 6,65 a Larse von Triera Manderlay patří nejen k tomu nejslabšímu v jejich vlastní filmografii, ale jednalo se o podprůměrné snímky i vzhledem k ostatním filmům, jež byly ve Varech k vidění. Paradoxně ovšem právě ony jsou již zakoupeny do české distribuce. Naopak milým překvapením byl soutěžní snímek Henrika Rubena Genze Číňan, který by se měl také objevit v české distribuci, udivující loutková fantasy Loutky Anderse Rønnowa-Klarlunda nebo jeden z nejintenzivnějších filmů přehlídky, Bratři Susanne Bierové.

Susanne Bierová je poměrně zkušená režisérka, která nejhlouběji do emocí diváků pronikla svým předchozím snímkem Otevřená srdce (2002), natočeným rovněž dle pravidel „Dogmy“, který se taktéž dříve objevil v karlovarském programu. Na scénářích k oběma filmům spolupracovala s velmi plodnou osobností současné dánské kinematografie Andersem Thomasem Jensenem, kterého i u nás známe jako scenáristu Dogma filmů Mifune a Král žije, snímku Wilbur se chce zabít nebo režiséra komedie Blikající světla. Bratři byli oceněni na mnoha festivalech a mimo jiné získali diváckou cenu na festivalu Sundance v kategorii Světová kinematografie.

Snímek začíná scénou, kdy je jeden z hrdinů, Jannik (Nikolaj Lie Kaas, známý z filmu Rekonstrukce), propuštěn z věznice, v níž si odpykával trest za přepadení banky. Jannik je vcelku nezodpovědný flákač, který si rád přihne, má rád noční život a vždy byl černou ovcí rodiny. Jeho bratr Michael (Ulrich Thomsen) je naopak zodpovědný otec dvou dětí, který si jako „správný muž“ vybral za povolání vojenskou službu, a druhý den po Jannikově propuštění je vyslán na misi do Afghánistánu. Při jednom z prvních úkolů je však vrtulník, v němž sedí, sestřelen a Michael je prohlášen za mrtvého. Toto neštěstí otřese celou rodinou a právě Jannik se pomalu začíná sbližovat s Michaelovou rodinou, kde pomalu začne suplovat jeho roli. Michael však neštěstí přežije a je držen jakousi muslimskou válečnou jednotkou v zajetí spolu s radistou, kterého měl při své první misi zachránit. On je ve vězení tím psychicky silnějším, nicméně jednoho dne dostane rozkaz – musí svého spoluvězně umlátit tyčí, nebo bude sám zastřelen. Tento otřesný zážitek pak Michaela naprosto promění. Po návratu domů je sužován pocitem viny, kterou se však bojí ostatním přiznat, trpí paranoiou ohledně vztahu Jannika a jeho ženy, začne dostávat nekontrolovatelné záchvaty vzteku a při oslavě narozenin jedné z dcer se zhroutí úplně. Rozmlátí kuchyň, málem zabije svou ženu a skončí v blázinci.

Tyto sugestivní, ruční kamerou snímané a intenzivními hereckými výkony umocňované obrazy ukazují, že věcí lidského rozhodování může být nejen volba mezi dobrem a zlem, ale též mezi dvěma souměřitelnými zly navzájem. Michael si jedno z nich vybere, ale není na ně připraven, neboť mu to extrémní podmínky neumožňují. Každopádně je ale i v tomto filmu skryta naděje, spočívající v náročném svobodném rozhodnutí: v přiznání si vlastní viny a smíření se s ní.

Přestože má snímek lineární narativní struk­turu a víceméně podléhá diktátu klasického vyprávění, překvapí věrohodné akční záběry z Afghánistánu, které jsou nečekanou, ale funkční žánrovou příměsí. Síla Bratrů nicméně netkví v tom jak, ale o čem. Je to film, jenž by si širší distribuci nepochybně zasloužil. Navzdory razanci některých výjevů a navzdory tísnivému pocitu a neodbytným otázkám, které místy vyvolává, má v sobě nezpochybnitelný punc dějové a stylové atraktivity.

Bratři (Brødre), Dánsko, 2004, 110 min. Režie Susanne Bierová, scénář A. T. Jensen, S. Bier, kamera Morten Søborg, hudba Johan Söderqvist.Hrají Connie Nielsenová, Ulrich Thomsen, Nikolaj Lie Kaas.