Dámy a pánové, ať už si Prahu pamatujeme z letního výletu jako mírně lascivní dámu, nebo nám nyní z pohledu orámovaného třeba odborářským autobusem připadá jak prochladlý úředník s ulíznutou přehazovačkou, má, a to vy víte nejlíp, spoustu dalších možností. O některých píše Pavel Sedlák v recenzi architektonické výstavy Praha – Evropa. Futura Pragensis (s. 10). Dynamiku přehlídky futuristické architektury vyvažuje toporná a koncepčně ztracená výstava absolventů FAMU v „živé mrtvole“, Galerii Václava Špály (11). Čerstvá a vymydlená Mrtvá nevěsta Tima Burtona (9) je, zdá se, ve srovnání se Špálovkou pořád ještě čiperka. Kromě článků k hlavnímu tématu (sociální stát), jejichž autoři přemítají, jak se poctivě a účelně podílet na snižování krutosti, upozorňujeme na téma literární. Týká se překladatelství (14–17) jako řemesla, kde rychlokvašky troskotají. Tedy měly by.
Libuše Bělunková