V roce 2001 proběhl v Dánsku výzkum, ze kterého vyplynulo, že instituce, s níž jsou imigranti v této zemi nejvíce v kontaktu, je místní veřejná knihovna. Právě knihovny představují – na rozdíl od školy či státního úřadu – neutrální prostor, který otevírá přístup k informacím, dalšímu vzdělávání a kultuře. V České republice se knihovna nachází téměř v každé obci a jako veřejná instituce má sloužit všem bez rozdílu. S měnící se strukturou společnosti v evropských zemích se mění i role knihoven a jejich podíl na začleňování všech skupin obyvatelstva do života společnosti se zvyšuje.
Proces změny funkce a role veřejné knihovny ve společnosti začíná ve Spojených státech a v Kanadě na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Knihovny tehdy stály před rozhodnutím, zda se přizpůsobit měnící se etnické struktuře společnosti a učinit multikulturní nabídku jednou ze svých priorit, nebo se vystavit riziku, že budou postupem času sloužit jen úzké části populace. Tehdy si veřejné knihovny uvědomily, jak důležitou roli mohou hrát v poskytování rovného přístupu k informacím a službám všem lidem bez rozdílu věku, vzdělání, ekonomického statutu, původu a vyznání.
V devadesátých letech se zaváděním multikulturních služeb do své nabídky začaly zabývat i evropské knihovny. První kroky v tomto směru podnikly zvláště skandinávské země a Nizozemí. V Německu byla již v roce 1974 otevřena turecká knihovna Namik-Kemal, vedená ředitelem tureckého původu; španělské knihovny v roce 2002 deklarovaly potřebu sloužit imigrantům a věnovat se integračním možnostem knihoven, v maďarské Pécsi funguje od roku 2004 při romském gymnáziu specializovaná romská knihovna. Mnohé evropské země však postrádají národní plány definující novou roli veřejných knihoven v multikulturní společnosti. Iniciativy se tak ujímají především asociace knihoven na národní či mezinárodní úrovni. Mezinárodní federace knihovnických sdružení a institucí (IFLA) například vydala takzvané Desatero důvodů, proč poskytovat multikulturní knihovnické služby.
Inspirace ze zahraničí
Multikulturní nabídka ve veřejných knihovnách není prozatím ničím samozřejmým ani v zahraničí. Jednou z výjimek je Dánsko, které je jedinečné svým celonárodním projektem Knihovna – brána do dánské společnosti, v jehož rámci objížděli čtyři regionální konzultanti knihovny po celé zemi, seznamovali knihovníky s multikulturní problematikou a fungovali jako poradci při přípravě vlastních multikulturních aktivit v knihovně.
Nejčastěji se v západoevropských zemích realizují aktivity na podporu jazykových dovedností přistěhovalců. Právě znalost většinového jazyka je považována za klíčovou pro integraci menšin do společnosti a v dnešní době se navíc stává jedním ze základních kritérií pro udělování povolení k pobytu. Knihovny často zřizují místa pro samostudium výukových programů na počítači, spolupracují při výuce předškoláků nebo s pomocí dobrovolníků poskytují různé doplňkové poradenské služby, asistují při vyplňování žádostí o práci, sepisování životopisů nebo vyhledávání informací.
Samozřejmostí se stávají webové stránky a informační letáky o knihovně v několika jazycích a akvizice knižního fondu v jazyce místních menšin. Některé knihovny pak vytvářejí přímo centra učení, kde ve spolupráci s dalšími institucemi poskytují širokou škálu sociálních služeb a pomalu směřují k proměně knihovny na komunitní centrum.
Mezi nejobtížnější integrační aktivity patří programy zaměřené na ženy z minoritního prostředí. V jedné z dánských knihoven se skupina přistěhovaleckých žen scházela třikrát týdně na tři hodiny ke společnému čtení novin, které posilovalo nejen jejich jazykové schopnosti, ale také orientaci ve většinové společnosti.
Multikulturní knihovnictví v ČR
V České republice je multikulturní knihovnictví stále novým tématem, i když už v knihovním zákonu z roku 1919 byla definována povinnost respektovat etnické složení obyvatel a na základě toho budovat odpovídající knihovní fond. V Koncepci rozvoje knihoven v České republice na léta 2004 až 2010 se sice uvádí, že veřejné knihovny jsou „nástrojem praktického uskutečňování základního lidského práva na rovný přístup k informacím, na jejich svobodnou výměnu, na získávání znalostí a svobodné utváření názorů“, ale aktivity knihoven v této oblasti jsou doposud spíše nahodilé či probíhají víceméně nevědomky, nekoncepčně.
Z výsledků dotazníkového šetření, které Multikulturní centrum Praha realizovalo v roce 2004 mezi 500 knihovnami z celé ČR, vyplývá, že práce s materiály o národnostních menšinách, tematické pořady nebo přímá spolupráce s menšinami, cizinci či imigranty není v knihovnách zatím vůbec běžná. Knihovny nejsou dostatečně vybaveny vhodnými materiály a spolupráce s místními organizacemi těchto cílových skupin je výjimkou.
Některé knihovny však organizují pořady o jiných kulturách, nakupují literaturu pro menšiny, budují vícejazyčné internetové prezentace knihovny ze své vlastní iniciativy. Nejčastější službou knihoven pro národnostní menšiny a cizince jsou výpůjčky cizojazyčných časopisů, některé poskytují informační servis pro menšiny či pro ně pořádají kulturní programy. Podle zkušeností Multikulturního centra v Praze (MKC), které multikulturní aktivity českých veřejných knihoven dlouhodobě monitoruje, jsou tyto údaje nadsazené a neodpovídají skutečnému stavu. Cizojazyčné časopisy nemusí vždy znamenat cílenou službu pro menšiny, protože se většinou jedná o časopisy ve světových jazycích. Stejně tak může být mírně zavádějící odpověď, že knihovny nabízejí informační servis pro menšiny. Knihovníci naopak velmi často zmiňují svou nedostatečnou jazykovou vybavenost. V oblasti dalšího vzdělávání by knihovny ocenily více informací o životě menšin, způsobech interkulturní komunikace a pořádání vzdělávacích pořadů o menšinách. Zarážející je také zjištění, že pouze jedna dotazovaná knihovna má k dispozici registrační formulář v jiném než českém jazyce.
Rozmanité knihovny
Unikátní iniciativou, která se zaváděním multikulturních služeb do běžné praxe českých knihoven již několik let zabývá, je projekt Rozmanitost do knihoven. Jeho prostřednictvím se MKC snaží zprostředkovávat knihovníkům a návštěvníkům knihoven co nejvíce informací o kulturách, etnických skupinách a národnostních menšinách žijících v České republice a zároveň pomoci vytvořit ve veřejných knihovnách prostor k setkávání rozmanitých kultur. Během prvních tří ročníků projektu obdrželo 500 veřejných knihoven zdarma několik knížek s multikulturní
tematikou, které si mohou čtenáři půjčit a informovat se o historii, současnosti, zvycích a tradicích rozličných kultur, etnických skupin a národnostních menšin. V několika knihovnách také připravili doprovodné kulturně-vzdělávací pořady o menšinách pro děti a veřejnost. Aktivity projektu se dále rozšiřovaly (o doprovodné výstavy, soutěž pro děti…) a postupně se MKC začalo věnovat také vzdělávání knihovníků a informačních pracovníků veřejných knihoven v multikulturní oblasti. Jen informovaný člověk je otevřený diskusi o vzájemném soužití lidí různého jazyka, náboženství, zvyků či rodinných tradic v jedné zemi.
Další otázkou je, jak vytvořit ve veřejných knihovnách prostor pro integraci cizinců a jak umožnit vzájemný kontakt mezi imigranty, menšinami a místní komunitou. Na začátku roku proběhly v Praze a v Ostravě semináře Knihovny jako brána k integraci cizinců v EU, na kterých zahraniční experti prezentovali příklady dobré praxe integračních aktivit v knihovnách. Jejich zkušenosti by měly být podkladem pro vytvoření Návodu pro integrační aktivity v českých knihovnách, který bude uzpůsoben české realitě a měl by veřejným knihovnám poskytnout vodítka pro snazší integraci cizinců a imigrantů prostřednictvím vzdělávací a informační nabídky v knihovnách. Výsledkem by v dané lokalitě mělo být vytvoření příznivého klimatu pro integrační aktivity a zapojení nejen další zainteresované skupiny (samospráva, spolky atd.), ale i širší veřejnosti.
Přizpůsobí-li knihovna své služby kulturní rozmanitosti společnosti, může se stát inspirativní, kreativní, přitažlivou a nepostradatelnou institucí jak pro imigranty, cizince a menšiny, tak pro většinovou společnost.
Autorky působí v Multikulturním centru Praha.