Bartłomiej a Marcin Oleśové čili O bratrské telepatii

Důvodem, proč jsou oba bratři natolik váženou rytmickou sekcí, je jejich vysoké hráčské i skladatelské mistrovství, odvaha k radikálním krokům a mimořádná muzikantská empatie, jejíž zárodek nejspíš tkví právě v jejich blíženecké telepatii. Jejich hra je ovšem i v sólové podobě koncentrovaná, uměřená, mnohdy tendující k prostotě a redukci takového typu, že se plně obnažená hudební témata jen pozvolna mění. Zatímco na samostatném albu FreeDrum Suite bubeníka Bartłomieje by se ještě našel prostor pro souhru s partnerem, kontrabasista Marcin svého partnera již nalezl – tedy aspoň ve formě matrice, o kterou se jeho solitérský počin Ornette On Bass opírá. Náročný koncept převedení freejazzových sól saxofonisty Ornetta Colemana pro kontrabas nemůžeme považovat za pouhou hudební transkripci, ale spíše za krok dotýkající se fenoménu kulturního překladu. Maciej Oleś zde zcela proměnil strategii uvažování o hře na nástroj a dokázal, nakolik je soběstačnou individualitou, respektující dílo druhého.

Směry jazzové exprese

Tvorba dvojice a jejích spoluhráčů osciluje mezi komorní soudobou hudbou a výstřelky k freejazzu a akustické avantgardě, z nichž každá linie má svoji tradici. Nedávné album Directions, nahrané v triu s německým klarinetistou Theo Jörgensmannem, v lecčems navazuje na spolupráci s polským saxofonistou Mikołajem Trzaskou, která hlavně na desce Mikro muzik odhalila nepolevující sílu souhry komorního jazzového tria. Oleśové zde rozvíjejí možnosti volné jazzové rytmiky, která se nebojí střídání napětí mezi kontemplativními pasážemi s prostorem pro sólový part a explozivním dia­logem se „zašmodrchanci“ Jörgensmannova klarinetu. Vytvářejí pozorný základ pro dialogickou hru a maximálně ustupují do pozadí s tím, že jejich mistrovství spočívá především v podřízení se celku a je často redukováno na „pouhý“ pulsující doprovod. Album Directions je dílem, které konvergentně přitahuje protiklady: expresivní freejazzový náboj a zklidněné pasáže, ve kterých se plasticky vykreslené jednotlivé zvuky a tóny dostávají až na práh slyšitelnosti. Centrem zájmu, souvisejícím i se silou exprese jednotlivých skladeb, zůstává převážně tempo a pohyb hudební akce, nikoli vztah mezi zvukem a pevnou formou.

Proudy komorní improvizace

Druhou podobu spolupráce sourozenců před­stavuje příklon ke komorní soudobé hudbě. Jak již před čtyřmi roky ukázali na albu svého Contemporary Quartetu, jazzová tradice není jedinou tradicí, z níž čerpají. Naopak, jejich fokus je daleko širší a sahá až k soudobé vážné hudbě, což se projevilo v osobitých překladech kompozic Krzysztofa Pendereckého, Grażyny Baczewiczové či Witolda Lutosławského do kontextu hudebního rámce jazzového kvartetu. Novinka Chamber Quintet se od předchozího počinu odlišuje nejen hudbou a obsazením, ale také tím, že Oleśové jsou pod veškerým materiálem podepsáni rovněž autorsky. Zatímco Contemporary Quartet silně dlel v uvažování o nové strukturaci či rozbíjení již stvořených skladeb jiných autorů, Chamber Quintet se daleko více zaměřuje na komorní kompozici se značným prostorem pro improvizaci. Bratry doplňují absolutní špičky volně improvizované hudby: francouzská hobojistka a hornistka Emmanuelle Somerová a newyorští avantgardisté, fagotista Michael Rabinowitz a cellista Erik Friedlander. Svým způsobem jde o album náležící do takzvaného třetího proudu; jeho homogenický zvuk nicméně nedává přílišné šance přesně stanovit, nakolik je dílem jazzo­vým či komorním a nakolik čerpá inspiraci z tradiční hudby s výboji ke klezmeru.

Kvintet stvořil autentický a svrchovaný jazyk, u něhož není potřeba určovat původní vlivy, neboť ukazuje potenciál vzájemného naslouchání rozličným tradicím za účelem nalezení jednotného a společného jazyka. Není zde ani patrná aspirace jazzmanů obstát na straně „vážnohudebních“ skladatelů, která mnohdy vyústila v katastrofální výsledky (Marsalis, Mitchell). Chamber Quintet vytvořil rámec, který je plný respektu a vůle k hledání nových spojení na velmi vysoké úrovni. Ale na rozdíl od množství skladatelů soudobé hudby, kteří si nonartificiální hudbou zaštiťují svoji progresivnost, Oleśové a spol. ve své plavbě na druhý břeh obstáli s vyznamenáním nejen za odvahu, ale zejména za skvělou nahrávku.

Autor je redaktor časopisu HIS Voice.