V Česku je jen málo klubů, kde s radostí vystupují i světově proslulí hudebníci. Jedním z nich (možná jediným) je pražské Roxy. Svou polohou v centru města si vydobyla pozici kultovního prostoru s jedinečným programem. Je to ale právě lokace klubu, která již několikrát málem zapříčinila jeho zánik.
Klub se na české hudební mapě objevil v devadesátých letech. Popularitu však získával až po roce 1997, odkdy se v něm pořádají taneční párty. V té době se začala prosazovat i agentura D Smack U, která byla po dlouhou dobu spojená s Roxy jako přes pupeční šňůru. Spolu sem dovezly hvězdy Guano Apes, Moloko či Franz Ferdinand. Na jména světové hudby se díky nim nemuselo čekat až do chvíle, kdy jimi bude zahraniční publikum přejedeno. Roxy zavedlo rezidentní noci (ZEN, BUSH, BREAKSOME, CLIMAX), kde si takříkajíc sluchátka u mixážních pultů střídali ti nejlepší světoví producenti. Zmíním jen dnes už legendu světového drum’n’bassu Ed Rushe či nejkvalitnějšího DJe Andyho C. Vyvrcholením kooperace agentury D Smack U a Roxy Promotion byl festival Go Planet Roxy. V roce 2003 znamenal přelom na českém hudebním trávníku. Do Česka se podařilo najednou přivézt jména jako Marilyn Manson, TransGlobal Underground, Morcheeba, Zion Train, Asian Dub Foundation nebo High Contrast. Agentury si opět potvrdily postavení nejdůležitějších.
Jenže pak se začaly objevovat problémy. Nejdříve zfetovaná ochranka po koncertě Public Enemy bezdůvodně zmlátila jednoho hip-hopera, stupňovaly se stížnosti obyvatelů Dlouhé ulice na rušení nočního klidu. Koncert Groove Armady odehráli „neznámí“ hudebníci a o něco později byl pak na akci Free Mondays pobodán jeden z návštěvníků.
Loňský květen znamenal zatím největší ránu. Kvůli hrozícím sankcím musela být veškerá produkce ukončena v deset hodin večer. To znamenalo konec rezidentních nocí a jejich přesun do jiných klubů. Zpočátku se zdálo, že Roxy se i s touhle situací vypořádá. Jenže David Urban aka D Smack U přenesl své aktivity do jiných prostorů (především holešovického Abatonu). Loni v prosinci se ale opět začalo dařit. Do klubu se po stavebních úpravách a změnách ozvučení začaly vracet klasické večírky. „Roxy Praha momentálně používá jeden z nejkvalitnějších zvukových systémů, charakterově odpovídající prostorové dispozici klubu,“ řekl mi mluvčí klubu Michal Walterstein. Jenže po počáteční euforii, kdy Roxy oprášilo svou pověst, se začaly šířit první pochyby. Koncerty jsou nazvučeny buď špatně, nebo jsou málo slyšet. „Nastavení aparátu na hlukový limit 95 decibelů odpovídá současné platné vyhlášce o zvukových normách, které jsou schváleny v České republice,“ pokračuje Walterstein. Jenže neubírá to na kvalitě hudby? „Pátek večer, pražský klub Roxy, drum & bassová Bush. V hlavní roli Klute, Amit a na hovno zvuk. Překvapuje to ještě někoho?“ začíná svou reportáž z březnové párty Bush Radim Bartík na serveru www.techno.cz. „Zajímavé je, že lidi z klubu s (ne)kvalitou zvuku skutečně něco dělají. Sem tam to hraje celkem obstojně, ale to je málo. (…) A když si jdete poslechnout (zatančit na) drum & bass, u kterého je dobrý zvuk stejně důležitý jako dobrá melodie, je výsledek už jen k pláči. Škoda,“ pokračuje Bartík. „Tento zvukový limit, tedy 95 decibelů, platí v celé republice, nikde se po dvaadvacáté hodině hrát více nesmí. Roxy je v tomto ohledu bohužel velmi ostře sledovaný vlak,“ reaguje Walterstein.
Je zřejmé, že současnému vedení není pověst klubu ukradená. Se zvukem byly v Roxy problémy vždycky, tak snad aktuální situace vyústí v nějaké optimální řešení. Jestli jo, bude Pražákům zase hej.
Autor je student žurnalistiky na FSV UK.