Před týdnem se na stránkách Hospodářských novin glosátor mediálních událostí Miloš Čermák a před ním Marek Švehla z Respektu pozastavili nad angažmá ekonoma Pavla Kohouta. Vadilo jim, že ve svém článku (Rovná daň z příjmů neskončí katastrofou, HN 28. 3.) podporuje zavedení rovné daně a zároveň je koordinátorem externích poradců stínového ministra financí Občanské demokratické strany (která ji dlouhodobě propaguje), aniž tento fakt ve svém textu zveřejnil. Veřejné pokárání za uvedený prohřešek je jistě záslužné, problém s Pavlem Kohoutem je však ještě trochu jinde.
Jak si povšiml i Respekt, je tento analytik finanční skupiny PPF nesmírně publikačně plodný. Jen během posledního roku uveřejnil na dvě stovky článků. Jeho největšími „odběrateli“ jsou Lidové noviny, v těsném závěsu následovány Hospodářkami. Píše však i pro Mladou frontu Dnes, Reflex, Respekt, pro webové servery. Jako ekonomický odborník si tak díky médiím, jež mu poskytují prostor, dokázal vybudovat velmi slušné renomé. A nejen to.
Rozsah jeho témat je neobyčejně široký, stejně jako aktivity jeho mateřské firmy. Kohout se bez váhání vyjadřuje k vysokoškolskému vzdělání, farmacii, úrokovým mírám, penzijní reformě, spoření domácností, k čínskému trhu i rozvojové pomoci. PPF je jednou z největších finančních skupin, které v Česku působí. Vlastní dvě banky, pojišťovnu, investiční fondy, penzijní fond, firmu poskytující spotřebitelské půjčky a nepřímo mnoho dalších subjektů. Tento obří konglomerát má samozřejmě nesčetně zájmů (naposledy se snažil prosadit jako investora v Čechách čínského výrobce plazmových obrazovek; Čína je pro PPF jednou ze zemí, kam směřuje své nynější aktivity). Pavel Kohout se tak zákonitě dostává do delikátních situací, nejen když píše o rovné dani. Dne 2. 3. 2006 v HN v článku Kdyby zdravotnictví řídil Gott tvrdě kritizoval ministra zdravotnictví Ratha. Jistě by se takový článek četl jinak, kdyby v něm nevystupoval jen jako analytik PPF, ale připomněl, že jeho firma je přes Českou pojišťovnu druhým největším vlastníkem farmaceutické firmy Zentiva, nebo kdyby to alespoň udělali editoři Hospodářských novin. Dne 20. 3. 2006 se v Lidových novinách zase opřel do ministra financí Bohuslava Sobotky (Loupež za bílého dne) kvůli zkrachovalé IPB a následnému sporu s investiční bankou Nomura. PPF se ovšem ještě loni kvůli IPB soudila s ČSOB, s kterou IPB splynula. Nehledě na to, že poslanec Vlastimil Tlustý, kterému dělá Kohout poradce, se v tomto sporu také angažuje. (Není bez zajímavosti, že loni si zaplatil inzerát v novinách ve snaze vyvrátit podezření, že jako předseda dozorčí rady České konsolidační agentury mimo jiné přihrál zakázky PPF.) A to jsou jen velmi viditelné příklady z posledního měsíce.
Pavel Kohout nikdy nebyl nezávislým komentátorem ekonomického dění. On sám jím být ale ani nemusí a není jeho vina, že mu čeští novináři tak bezprecedentním způsobem vycházejí vstříc. Myslet si, že v rámci zachování dekora stačí čtenářům čas od času připomenout, že autor pracuje pro komerční subjekt, je stejně naivní jako nebezpečné – pro většinu zúčastněných.