jsme přesvědčeni, že s končícími prázdninami nekončí možnost objevování, zvídavého očichávání zeminy, a jak upozorňujeme v tomto čísle i bedlivého naslouchání. „A to jsem uviděl pod tím hledáčkem. Houbu a vesmír zároveň. Co to bylo, nevím. A hrálo to,“ popisuje svůj lesní zážitek skladatel Václav Hálek (s. 13). Jistě jsou lidé, kteří věnují pozornost jen tomu, co se objeví nad povrchem, a právě závěr léta tento typ houbařů jistě potěšil. Ale ne všude. Podle Kateřiny Veselovské (na s. 10) se například v Jiráskově Hronově žalo tupou kosou. A jak bude tento týden v Pardubicích? Probíhá tam sjezd českých historiků. Plánovaný program napovídá, že půjde o opatrné ohledávání bez velkého vzrušení. My jsme proto přinesli v čísle jak přehled posledních výstavních úlovků české medievalistiky (s. 19), tak i problém způsobený špatným podhoubím – nedostatky při reflexi nedávných dějin. Dobrou radu v této situaci přináší v rozhovoru (s. 15) Jaroslav Vanča, filmový scénárista, kritik, básník a dramaturg recenzovaného filmu Marty Novákové Marta (s. 31): „Nejdůležitější je, aby nezůstalo nic k hnití, takže ideální je houbu šetrně vykroutit, protože jinak podhoubí hnije a už tam nikdy houbu nenajdete.“
Filip Pospíšil