O čarodějnicích proběhl CzaroTek, první letošní svátek subkultury, stojící na principech „udělej si sám“.
Fenomén technoscény je už dostatečně společensky proslavený a neméně zmytizovaný. V představách veřejnosti a médií obvykle hrají technaři roli novodobých barbarů, líných a divokých nájezdníků, likvidujících kulturu a společenské normy. Jakékoli „dělání“ je to poslední, co by si nezasvěcenec s touto komunitou spojoval. Přitom právě ochota dělat, vzít svůj život a svou zábavu do vlastních rukou a smířit se i s jistým nepohodlím a nedokonalostí, danými záměrně neprofesinálním přístupem, je tím, co účastníky freeparties odlišuje od podobných komerčních akcí. Pod tlakem úřadů pomalu ustupuje do pozadí živelnost a utajenost, myšlenka svobodného kočovnického užívání pozemků bez ohledu na vlastnictví. Dočasný squatting, jak by se toto jednání také dalo nazvat, byl v rámci kompromisu obětován, a tak nejen letošní CzaroTek už byl akcí řádně nahlášenou, se zajištěným pronajatým pozemkem, jehož hranice se úzkostlivě dodržovaly. Kritik „tradicionalista“ by tedy mohl namítnout, že tím se z freeparty stává akce jako každá jiná. Přesto duch svobodného večírku přetrvává, už jen proto, že tvrdé jádro scény nesnáší jakékoli autority a dbá tudíž, aby zákulisní kompromisy nepromořily akci samotnou. Rozdílů oproti komerčním tanečním podnikům je stále ještě dost a pro každého, komu vadí prefabrikovaná zábava a role pasivního konzumenta, je návštěva podobné akce podnětná, bez ohledu na míru sympatií k technu jako hudebnímu stylu. Populární heslo sice praví, že techno je všechno, ale i na naší malé scéně se začínají v rámci DIY komunity prosazovat milovníci jiných žánrů. Stalker Grix, jeden z pamětníků a zakladatelů české scény, to komentuje: „Techno mě baví, ale trochu mi vadí názvy akcí jako CzechTek, CzaroTek, protože scénu příliš úzce vymezují. Mnohem víc se mi zamlouvá označení freeparty a pestřejší pojetí akcí, na kterých se sejdou klasičtí pankáči, hippies, technaři, rockeři a lidi, které baví sochy, světelné instalace nebo divadlo.“ Letošní CzaroTek se vyznačoval značnou účastí živých kapel a i od soundsystémů bylo možné zaslechnout jiné než elektronické rytmy. Ač média podobné akce prezentují jako setkání příznivců dunivé hudby, mnohem víc jde o životní styl. CzaroTek je nejen oslavou začátku sezony venkovních akcí, ale i okamžikem, kdy travelleři, v našich podmínkách hlavně sezonní, opouštějí svá zimoviště a znovu vyrážejí na cesty. Zatímco letní akce jsou společenskou sešlostí lidí z celé Evropy a přitahují i spoustu návštěvníků zvnějšku scény, CzaroTek je o poznání komornější a podobně jako otvírání řek u vodáků je záležitostí pravověrných příslušníků tvrdého jádra. Ze tří tisíc účastníků jich více než tři sta zůstalo po skončení na místě a uklízelo areál letiště.
Že si scéna i přes tlak většinové společnosti udržuje svébytnost, bylo zřejmé od prvního okamžiku akce. Nikde nevisela žádná loga sponzorů, nikde nebyly žádné ploty, tím méně pořadatelé, dožadující se vstupného, nebo ochranka. zabavující „nebezpečné“ předměty. Nenajdeme zde žádné zákulisí, místo VIP zón je zde přirozeně respektované soukromí jednotlivých soundsystémů a jejich obytných vozů. Lidé i jejich zvířata se pohybují naprosto volně. Přesto je zde konfliktů spíše méně než na podobně rozsáhlých akcích zajištěných bezpečnostní službou. K barvitosti akce může přispět kdokoli čímkoli, prostor pro svou produkci si sám vybere po dohodě s okolními performery, kteří na místo dorazili dříve. I když se návštěvník nechce stát přímo účinkujícím, k čemuž mnohdy stačí působivý vzhled, odvážný tanec, popřípadě žonglování, musí k zábavě vynaložit jisté úsilí. Akce je tak dobrá, jak si ji kdo udělá. Nikde není nic jako hlavní pódium se zaručenými hvězdami, orientovat se je nutno intuitivně a silné zážitky mohou číhat kdekoli. Atmosféra připomíná kombinaci karnevalu a Matějské pouti, oblíbenou atrakci si ale musí najít každý sám. Někdy to není lehké. Před několika lety na jedné velké free akci jsem až druhý den večer, v okamžiku, kdy se zdálo, že mě nemůže už nic překvapit, náhle zabloudil na louku plnou aparatury a divokých dekorací. Byla několikrát větší než to, co jsem do té doby považoval za celou akci, a po zbytek noci jsem se, ač naprosto střízlivý, přesouval od scény ke scéně a zoufale hledal svou dodávku.
Vedle dekorací a hudby je samostatnou kapitolou vozový park. Kromě neuvěřitelných změtí součástí hudebních aparatur jsou na podobných akcích vozy tou největší demonstrací přístupu udělej si sám. Nákladní, vojenské, hasicí, sanitní, autobusy i dodávky všech značek a stáří, přizpůsobené k bydlení i převozu aparatur. Hýří barvami a neobvyklými technickými úpravami a pro každého začínajícího technaře představují sen, ke kterému směřuje jeho úsilí. Podle Stalkerových slov se generační obměna celkem daří. Stále vznikají nové soundsystémy s chutí něco dělat po svém. Přes generační a názorové odlišnosti všechny spojuje DIY přístup – o svou zábavu se chtějí starat sami, ne za ni platit těm, co ji organizují na klíč.
Tato myšlenka dokáže oslovit jak idealistickou mládež ze střední třídy, tak děti ulice, pro které je příležitostí, jak se nenásilně do něčeho zapojit a překonat svůj sociální handicap. Posledních několik let je na letních free akcích vidět i větší počet účastníků s dětmi. Možná dává jejich přítomnost naději, že akce jako CzaroTek nebudou do budoucna podmíněny pouze dočasným módním zájmem o nějaký hudební styl, ale zůstanou trvalým projevem alternativního žití.
Autor pracuje v projektu Hermes média.