ovšem

Trnem v oku ruské diplomacie je již delší dobu prozápadní orientace Gruzie a Moldávie. V odpověď na otevřenou snahu obou zemí o inte­graci do evropských struktur proti nim Rusko vede nemilosrdnou obchodní a energetickou „válku“. Minulý týden se vzpurným republikám dostalo výrazné podpory ze strany OBSE. Její předseda a ministr zahraničí Belgie Karl de Gucht vyzval Rusko, aby dostálo svým závazkům přijatým v roce 1999 na summitu OBSE v Istanbulu a stáhlo svá vojska z oblastí „zamrzlých konfliktů“ – z Jižní Osetie, Abcházie a Podněsterské republiky, tedy z území, která Gruzie a Moldávie považují za svou nedílnou součást. Reakce ruského ministerstva zahraničí byla jednoznačná: „Neuznané republiky v postsovětském prostoru mají právo na sebe­určení.“ Jestliže Rusko doposud vystupovalo jen s tichou podporou separatistických režimů, které mu v oblasti zajišťovaly strategický a ekonomický vliv, poslední vývoj znamená počátek nového kursu. Přímá podpora jejich nezávislosti představuje zpochybnění územní integrity dotčených sousedů. Takovýto postup ruské diplomacie je nutné vnímat jako další důkaz růstu velmocenských ambicí Ruska.

Jan Machonin

Vydavatelský průmysl si v poslední době stěžuje na čím dál větší ztráty, jež mu způsobují lidé, kteří si díla ať již legálně či nelegálně kopírují, a hledá také cesty, jak ušlý zisk nahradit. Terčem požadavků vydavatelů se tak staly i knihovny, které sice s pirátstvím nemají nic společného, ale proč z nich také něco nevymáčknout. Nejprve se ozvala hudební vydavatelství, jež pohrozila úplným zákazem půjčování hudebních nosičů a nakonec přistoupila na odvádění poplatků, které za knihovny nakonec hradí stát. Podle novely autorského zákona, jež vstoupila v platnost 22. května tohoto roku (viz A2 č. 21/2006), teď musí knihovny, školy a galerie nově odvádět poplatky také z kopírování dokumentů, které nabízejí za úplatu svým návštěvníkům. Neplatí se za úplně všechny kopie, ale byl určen takzvaný pravděpodobný počet zhotovených kopií, a to na 70 % z celku, který zaznamenají počítadla. Poplatky se odvádějí kolektivnímu správci autor­ských práv, kterým je u nás agentura Dilia. Ta si čtvrtinu nechá pro sebe, třetinu peněz vloží do rezervy a zbylou zhruba polovinu přerozděluje autorům a nakladatelům, kteří jsou u agentury nahlášeni. Nejvíc přitom dostane ten, kdo má přihlášeno nejvíce děl, bez ohledu na to, v kolika kopiích publikace vyšla. Odváděný autorský poplatek také nijak nezávisí na kvalitě kopírovaných děl. Knihovny ale přesto musí platit za jednu černobílou kopii 20 haléřů a za barevnou dvakrát tolik. Že by tedy byl barevný obsah cennější než černobílý?

Jiří G. Růžička

„Du blejt.“ Tak nějak by se dala shrnout reakce zdravější (a větší) části freetekno subkultury, která se den před volbami z internetových serverů, na nichž se schází, dozvěděla o historicky první freeparty, jež se koná ku příležitosti volební agitace za dva kandidáty Strany zelených (Matěj Stropnický, Daniela Matějková). Svou státotvornou podstatu má akce vepsánu už v názvu Volební StředoTekk. Zdůrazňovaná nezávislost na jakékoliv politice, svobodomyslnost a přímé spojení s under­groundovou kulturou tu vzaly za své a na místo zpívajících celebrit tentokrát nastoupí „alternativní“ technaři, kteří svou životní alternativu už vyměnili za jeden zelený volební lístek. Aby toho nebylo málo, pozvánku na akci (a zároveň předvolební leták) oba kandidáti vyzdobili manifestem legendárních anglických kočovníků Spiral Tribe, kteří ještě nejsou v hrobě, ale kdyby byli, tak se jistě obracejí. Se státy měli totiž povětšinou do činění jen to, že jimi byli perzekvováni a utíkali z jednoho do druhého. Krom manifestu se čtenář také dozví, kdo je tou pravou volbou, protože „byl a bude na CzechTeku“. Je zajímavé, že právě Stropnický před rokem veřejně označil neposlušnou subkulturu za „bezduchou zábavu“ a „odmítnutí všeho kulturního v hlubším a občanském slova smyslu“. Techno si prý „nezaslouží dokonce ani zvláštní pozornosti“. Rok se s rokem takřka sešel, a freetekno si v jeho očích vysloužilo takovou pozornost, že je sám v jedinečně nepůvodní a znetvořené podobě pořádá. Pamatuji, jak se před lety zacházelo se stánkaři, kteří na svobodných až nevázaných teknivalech na západ od nás parazitovali pouhým prodejem kebabů, nikoliv politických programů. Stánek většinou shořel a s ním třeba i auto, co ho dovezlo. Možná by podobnou školu potřebovali i na StředoTekku.

Spontaneita freetekna se ale vytrácí i jinde a letošní CzechTek toho má být příkladem. Smlouva je prý na spadnutí a pozemky za směšnou částku technařům pronajme Ministerstvo obrany ČR. Vojenské prostory, které si kočující squatteři dříve zabírali sami s vědomím, že Rusům už dosloužily, nabízí stát a zástupci technařů s radostí souhlasí. Co za co se ale vlastně směňuje? Jedni smířlivě nabízejí vojenský újezd a druzí se poslušně zavazují k rezignaci na kořeny, z nichž vyrostli.

Lukáš Rychetský