V úterý 23. května rozmlouval básník Petr Král s Alicí Staškovou na autorském večeru cyklu Literární profily, který v pražské Literární kavárně v Řetězové uspořádala Nadace Českého literárního fondu. Petr Král na otázky ohledně „poetiky pěšího zrcadlícího věci“ mimo jiné odpověděl:
„Ve Francii se se slovem nepostojí... a určitě se ve mně něco upřesnilo, díky francouzštině vyostřilo. Vyostření se vztahuje i k zrcadlení, o kterém mluvíte, věci se zjevují za pohybu a ve svých odrazech. Já mám úplně mytickou představu odrazu protějšího okna v mém vlastním bytě. Otevře se okno naproti, v létě, a jeho odlesk dopadne k vám – to je moje podstatná figura ve vztahu ke světu. Nechme to v této otevřenosti… Navíc mám dojem, že lesky, spíše než odrazy, jsou cosi bytostně spjatého s básnickou iluminací. Iluminací zároveň osvětlující a oslepující. Podobně lesk, ať na zrcadle či na louži, nebo na zmrzlé louži, která není průhledná, na rozdíl právě od okna, ani zrcadlo není většinou průhledné, lesk jakoby něco přidá ke skutečnosti, jakousi momentální pěnu, zjeví něco ze skutečnosti, ale zároveň vás trochu oslní, takže zjeví tajemně, ve světle, nikoli ve tmě, protože i světlo může být tajemné, a toto je patrně to, co mě na odrazech nejvíc láká. Iluminace, která netrvá dlouho, zahlédnutá pravda, která ještě uniká jménu a zároveň trochu zdrží tu chvíli, váš pobyt s chvílí, s oknem, s druhou bytostí, tak abyste měla čas si ,setkání‘ uvědomit. To je moje momentální odpověď.“
Zachytil Petr Kotyk.
