… o improvizátorovi, který skrze svou trubku občas jen dýchá, vyšel text i v A2 (č. 20/2006). Kerbaj svou muziku a také kreslené komiksy vytváří doma, v libanonském Bejrútu. Patnáctého června v noci udělal to, o co se může pokusit snad jen trumpetista. Když se k Bejrútu přiblížily izraelské letouny, vylezl s nástrojem a mikrofonem na balkon svého bytu a začal hrát. Druhým hlasem v téhle improvizaci mu bylo střídavě ticho, hučení motorů a rány shazovaných náloží – překvapivě hlasité a pro posluchače či spíš svědka, který zvuk bombardování nezná z vlastní zkušenosti, velmi konkrétní.
Nahrávka Mazena Kerbaje nevznikla jako velký mediální lobbing – jeho hra koneckonců nemá ani emotivní náboj a za srdce beroucí melodii, spíš vrčí a syčí jako poplašené zvíře. Úryvek z nahrávky má na své internetové stránce britský hudební časopis The Wire, každý si ho může poslechnout. Kerbajova trubka lobbuje svou naprostou neutralitou: ten kus plechu není pro Hizballáh ani pro Izrael a trumpetistův zasmušilý happening, jako každá skutečná hudba, má k válečnickému odhodlání nekonečně daleko. Kerbaj hraje tiše, jako by věděl, že proti bombám bude beztak každý tón slabý, dělá pauzy, během nichž nevíme, zda se ještě někdy ozve, ale nemlkne. Někdo by řekl, co je to za absurdní nápad, hrát při bombardování na trubku. V diskusi s přáteli na toto téma jsme došli ke konsensu, že je to každopádně méně absurdní idea než jakýkoli nálet.
Jak bylo řečeno, bejrútský Mazen Kerbaj je taky kreslíř. Své obrázkové komentáře dává na internetový deník nazvaný Kerblog, prohlížejí si je tu lidé z celého světa. Už to, že zprávy mají formu komiksu, té zábavné, zdánlivě nezávazně nedospělé formy, je absurdní: je to týž paradox jako Mazenovo troubení za náletu. Z desítek obrázků si nejvíc vybavuji tři panáčky znázorňující matku, otce a dítě v bombardované, Biblí a nyní znovu válkou medializované Káni Galilejské. Co mají v bublinách matka a dítě, není tak podstatné. Muž na tom obrázku říká: „Dál už tuhle válku nemůžeme podporovat.“ Je to výmluvné svědectví někoho, kdo s konfliktem snad zprvu spojoval pojmy jako vlastenectví. Tváří v tvář úmornému lovu na teroristy, který se odehrává na půdě Kerbajovy domoviny, zbývá jen odpor ke všem, kteří za tuhle válku mohou.
Mazen Kerbaj zatím pořád přidává své kresby o tom, jak v kavárně Torino s přáteli klejí a čekají na mír. Když v Bejrútu vypadne proud, já v Praze nadávám, protože musím na nové obrázky čekat o den dva déle. Pouštím si mezitím znovu nahrávku z hvězdné noci a přemítám, zda lze bomby počítat do hudby, nebo zda přiznat trubce touhu dezertovat z muziky do prozaického života civilistů.
Autor je hudební publicista.